Ottův slovník naučný/Parry
| Ottův slovník naučný | ||
| Parrova | Parry | Parryovy ostrovy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Parry |
| Autor: | Ludvík Tošner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 273–274. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
Parry Sir William Edward, mořeplavec a polární výzkumce angl. (* 19. pros. 1790 v Bathu – † 8. čce 1855 v Emži), byl jako syn vynikajícího lékaře určen ke dráze lékařské, avšak přes to již r. 1803 vstoupil. jako dobrovolník do anglického loďstva a přidělen byl admirálské lodi v loďstvu průplavu La Manche. Zde účastnil se blokády Brestu, načež r. 1808 jmenován poručíkem a vyslán do Baltického moře s loďstvem operujícím proti Dánsku. V únoru r. 1810 učiněn velitelem lodi určené k ochraně anglického velrybářství ve vodách arktických i pronikl s ní r. 1811 až k 76° s. š. Na této výpravě stanovil pravidla k určení polární výšky pomocí pozorování stálic. V l. 1813 až 1817 křižoval ve vodách amerických, r. 1817 nabídl se k účastenství na výpravě na řeku Kongo, avšak místo toho připojil se r. 1818 k cestě Johna Rossa na vyhledání severozápadního průjezdu jako velitel lodi »Alexander«. Avšak Ross stanul již v úžině Lancasterské, domnívaje se, že brání mu v další cestě ledové hory, ačkoliv P. jejich existenci popíral. Proto hned, jak se navrátil do Anglie, navrhl admiralitě novou výpravu, která vystrojena r. 1819 a P. jmenován jejím velitelem. Dne 11. květ. 1819 vyplul s loďmi »Hecla« a »Griper«, 21. čce dorazil úžinou Davisovou a zátokou Baffinovou do úžiny Lancasterské, kde byl obklíčen plovoucími ledovci. Nicméhě pronikl až k 113° 54' z. d. Gr., objeviv průplav Prince Vladaře, úžinu Barrowovu, průplav Wellingtonův a ostrov Melville, kde byl 5 měsíců obklíčen ledem (24. září 1819 až 7. ún. 1820). V listopadu r. 1820 vrátil se do Anglie, kde udělena mu odměna 5000 lib. st. slíbená anglickou vládou tomu, kdo překročí 110° z. d.-Gr. V květnu r. 1821 vyplul na novou cestu s loďmi »Fury« a »Hecla«, směřující do úžiny Hudsonovy, při níž objevil úžinu Fury a Hecla mezi předhořím ostrova Melvillova a zemí Cockburnskou, avšak obě lodi dvakráte zamrzly, jsouce úhrnem 17 měsíců obklíčeny ledem. S týmiž loďmi podnikl v květnu r. 1824 novou výpravu na prozkoumání průplavu Prince Vladaře, avšak s této cesty vrátila se jen »Hecla«, kdežto »Fury« se ztroskotala, avšak beze ztráty lidského života. Po tomto nezdaru P. vzdal se naděje na objevení severozápadního průjezdu a obrátil činnost svoji k pokusům o dosažení severního pólu. Projekt výpravy k tomuto cíli anglické admiralitě předložený byl schválen a P. vyplul 3. února 1827 s »Heclou« ke Špicberkám, kamž dorazil 21. čna. Odtud pronikl na plochých, zvláště k tomu účelu sestrojených loďkách s Jamesem Rossem až k 82° 45' s. š., pluje jednak mezi plovoucím ledem, jednak přepravuje své čluny po ledě. Tato cesta trvala 60 dní a vrátili se k lodi 21. srpna, v září pak celá výprava dorazila zpět do Londýna. To byla poslední polární cesta P-ho. Roku 1829 byl jmenován rytířem, hydrografem anglické admirality a pak kommissařem australské hospodářské společnosti, ve kteréžto hodnosti sídlil v l. 1829–34 v Port Stephensu. R. 1837 stal se inspektorem parních strojů námořních a r. 1846 odešel na odpočinek. R. 1852 udělen mu titul kontreadmirála a r. 1853 místoguvernéra námořního hospitalu v Greenwichi. Roku 1855 odebral se za účelem léčení do lázní v Emži, kde zemřel. Zprávy o jeho výzkumných cestách uveřejňovány byly postupně od anglické admirality, načež vydány souborně pod názvem: Four voyages to the North Pole (Londýn, 1883, 5 sv.). Životopis vydal jeho syn Edward Parry v knize: Memoir of Sir W. E. P. (Londýn, 1857). Tšr.