Ottův slovník naučný/Kontribučenské sýpky
| Ottův slovník naučný | ||
| Kontribučenské obilní fondy | Kontribučenské sýpky | Kontribuent |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kontribučenské sýpky |
| Autor: | Josef Schreyer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 755–756. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Kontribučenské sýpky. Již před r. 1748 nutily některé vrchnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku své poddané, aby za příznivějších let zakládali zásoby obilní, z nichž by v nouzi se jim dostalo podpory, aby tak vrchnosti samy ze svého je podporovati nemusily. V systemálním patentu ze dne 26. čce 1748 zařízení toto se všem vrchnostem doporučuje, patentem však ze dne 9. čna 1788 zavádí se instituce tato jako povinná. Nařizujeť se ve článku 4., aby každý poddaný, který má ornou půdu, ze čtyř druhů obilí: pšenice, žita, ječmene a ovsa, třetí díl toho, čeho jinak na zimní a letní setbu v zrní každého druhu potřebuje, odvedl na sýpku obecní a aby tak činil podobným způsobem po 3 léta za sebou jdoucí, by za ten čas na každém panství, na každém statku a v každém městě se shromáždila zásoba obilí, jaké jest potřebí k jednoroční setbě zimní a letní.
Zásoby ty měly se každoročně bezpečným rolníkům poddaným rozpůjčiti a s náměrkem po žních vymáhati. Náměrek zastupující úrok stanoven byl na 1/8 míry, později na 1/16 míry. Když pak zásoby obilní tak se rozmnoží, že přesahují potřebu, tu měl přebytek býti prodán a složená summa poddaným na dostatečnou jistotu pod úroky půjčena. Z obilí takto prodaného povstaly pak kontribučenské obilní fondy peněžní.
Po zrušení úřadů patrimoniálních r. 1848 převzali správu fondů peněžních úřadové berní, správa sýpek přenesena na zvláštní výbory z účastníků zvolené. Po zavedení zemské samosprávy vydala vláda fondy peněžní do samosprávy účastníků s tím, že též sýpky obilní přemění se na fondy peněžité, avšak že nesmí se dovoliti, aby se peníze ty rozdělily mezi podílníky. Podílníkem fondu byl každý držitel usedlosti neb i dílce usedlosti, která svého času sypati byla povinna. Výše podílu se pak stanovila dle orné půdy katastru Josefinského.
Zrušení sýpek obilních stanoveno bylo v Čechách zákonem zemským ze dne 9. čce 1863 s tím, že z nich zříditi se mají záložny. Zásady základní o řízení záložen těch pak stanoveny zákonem zemským ze dne 6. srpna 1864. Na Moravě nařízeno bylo zrušení sýpek obilních a zřízení kontribučenských záložen zákony ze dne 15. srpna 1864, při čemž fondy berní zde byly spojeny s fondy obilními. Bylo pak na Moravě fondů těch 477 s 12 milliony zlatých kapitálu, v Čechách 894 s 9 milliony zlatých.
Návrh, jejž na sněmu českém učinil dr. Fr. Rieger, na sněmu moravském hrabě Szerényi, aby fondy ty sloučily se dle okresů politických a z nich utvořeny byly ústavy úvěrní s právem přijímati vklady, nenašel ještě souhlasu a tak utvořeno bylo velké množství záložen nepatrných, jež nijak nemohly vyhověti účelu jim vytknutému, aby malé rolníky podporovaly úvěrem. Nedostávalo se potřebných k tomu prostředků, neboť rozpůjčené peníze fondu se nesplácely a nad tak velkým množstvím ústavů dozor míti nebylo též možno. Ku sloučení fondů těch dle okresů došlo konečně v Čechách zákonem zemským ze dne 22. břez. 1882, následkem čehož utvořeno z počtu 894 záložen hospodářských 165 okresních záložen hospodářských, jež mají právo přijímati vklady. Zákon ten pak několikráte byl měněn a nahrazen konečně zákonem ze dne 30. čna 1896, jímž působnosti záložen byly popřány volnější meze. Kmenové jmění těchto 165 okr. záložen hospodářských činilo koncem r. 1896 8,331.699 zl. náležejíc 212.275 podílníkům, reservní a jiné fondy 990.364 zl., vklady přijaté 33,551.948 zl., výpůjčky u jiných ústavů 2,422.187 zl. V celku spravovaly záložny tyto 46,231.229 zl., z nichž 39,633.000 zl. uloženo bylo v půjčkách poskytnutých malorolníkům. Ze záložen těch bylo 123 záložen majících sídlo v okresích českých s kmenovým jměním 6,723.169 zl. a s 30,582.687 zl. vkladů, veškerý pak kapitál českými okresními záložnami spravovaný obnášel 41,368.672 zl.
Na Moravě tato rozdrobenost v malé záložny dosud trvá a nebylo od účastníků záložen těch použito možnosti poskytnuté jim zákonem ze dne 13. břez. 1888, aby záložny přijímaly vklady, když kmenové jmění činí nejméně 20.000 zl., neb aby se sloučily s fondy jinými, aby kmenové jmění dosáhlo výše ku přijímání vkladů opravňující. Proto chystá se zákon, kterým sloučení fondů dle okresů tak jako v Čechách má se státi obligátním. Několik větších fondů moravských poskytlo však základu ku zřízení spořitelen kontribučenských. — Dějiny a statistiku moravských kontribučenských záložen vydal Ed. Vodnařík v Brně r. 1886. Schreyer.