Ottův slovník naučný/Knowles
| Ottův slovník naučný | ||
| Knowledge is power | Knowles | Knownothings |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Knowles |
| Autor: | František Xaver Jiřík, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 463. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Knowles: 1) K. [nóls] James Sheridan, angl. básník dram. (* 1784 v Corku — † 1862 v Torquay, Devonshire), oddal se záhy herectví a vystupoval nejprve v Dublině; nevynikl však nikdy zvláště v tomto oboru. V v 10. roce složil již balladu The Welsh Harper, jež se stala populární. Značných úspěchů dodělal se jako skladatel dramatický. R. 1815 napsal tragédii Caius Grachus a r. 1820 byla hrána v Covent-Gardenu s velikým úspěchiem jiná tragédie Virginius. Z jiných dramatických prací jeho jmenujeme: William Tell (1825); The beggar's daugther (1828); The hunchback (1832); The love chase (1837), jež se cení nejvýše z jeho děl; Old maids (1841), komédie. Sebrány vyšly jeho dramatické plody v Londýně r. 1841—43, 3 sv. a r. 1892 v 1 sv. Vzorem K-ovým byli starší dramatikové angličtí, zvláště Massinger; pracoval obratné, ale zvláštního uměleckého charakteru nemá. R. 1845 po životě velmi přemetném a nestálém vzdal se divadla a oddal se tvorbě románové, kde ho nečekal zvláštní zdar. Povídky a črty dříve po časopisech rozptýlené sebral pod názvem The Elocutionist (28. vyd. v Londýně, 1884); jiné jsou Tales and Novelettes (1832 — 1843) a Lectures on dramatic literature (1820— 50). Jsou od něho také sbírky básnické: Fugitive Pieces (1818), Leo or the Gipsy (1810) a j. Srv. R. B. Knowles. Life of J. S. K. (Londýn, 1872).
2) K. James, stavitel angl. (* 1831 v Londýně). Studoval ve svém rodišti a cestoval v Italii. Z jeho staveb uvádíme: Kensington House; různé kostely v předměstí Clapham a j. Jest též spisovatelsky činným a redigoval »Contemporary Review«. R. 1869 založil Metaphysical Society. J–k.
3) K. James Pitcairn, malíř skotský (* 1864 v Rotterdamu). Studoval od r. 1882 na akademii v Mnichově, pak za Kalckreutha ve Výmaru, konečně zdokonaloval se u Laurense v Paříži. Jeho umění s tendencí psychologickou a mystickou projevuje snahu zachytiti niterný život a duši studovaného modelu. Maloval: Růže; Tichá zahrada; Selský statek u Ostende; Jeptiška; Život ženy, cyklus, z něhož nejznámějším jest závěrečný obraz Smrt padlé. J–k.