Ottův slovník naučný/Interdikt

Ottův slovník naučný
Interdikce soudní	Interdikt	Interess

Údaje o textu
Titulek:	Interdikt
Autor:	Josef Tumpach
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 686–687. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Interdikt

Interdikt jest censura církevní, zbavující všech úkonů bohoslužebných, užívání (resp. udělování) některých svátostí a církevního pohřbu. Jsou-li s i-em spojeny všechny tyto následky, jest to i. celkový, jinak jen částečný. Může pak býti i-em stižena osoba mravní i fysická i místo; ba osoba i tak i-em stižena býti může, že spolu i každé místo, v němž by se nalézala, po tu dobu, co se tam zdržuje, stiženo jest i-em. Co se týče bezprostředních důsledkův i-u, rozumějíce úkony bohoslužebnými, jím zakázanými, mše sv. a všechny úkony církevní, jež od kleriků slavnostně a veřejně na místě k tomu stanoveném se dějí. Nynější disciplinou církevní od dob papeže Bonifáce VIII. zmírněn tento důsledek i-u tak, že při všeobecném i-u místním v určité svátky, totiž o Božích hodech, Nanebevzetí P. Marie, o Božím Těle a v oktávě jeho, i. vůbec v této příčině se suspenduje, tak že mohou tyto funkce bohoslužebné slavnostně a veřejně konány býti u přítomnosti lidu, ale s vyloučením těch, kdož i-u byli příčinou; v jiné dny pak dovoleno to s týmž omezením konati tiše, při zavřených dveřích a beze zvonění; jde-li o speciální i. místní, dovoluje se jednou v témdni mši sv. v kostele tom sloužiti za účelem obnovení nejsv. Svátosti pro nemocné. Podobně zmírněn i důsledek ve příčině přijímání a udělování i-em zakázaných svátostí, jimiž jsou všechny svátosti mimo křest, biřmování a pokání; a také ve příčině zbavení pohřbu církevního stanoveny jisté výjimky. — Porušení i-u je hříchem a klerik který by jej porušil vykonáváním nějaké funkce přijatého svěcení, stává se za jistých okolností irregulárním. — Výčet i-ů latae sententiae nyní platných udává konstituce Pia IX. »Apostolicae Sedis« z r. 1869. — Zvláštním druhem i-u je interdictum ab ingressu ecclesiae, částečný to i. osobní, jenž na klerika uvalen na př. buď proto, že místní i. způsobem v uvedené konstituci Pia IX. (pod č. 2.) označeným porušil, nebo že exkommunikovaného (je-li vitandus) k funkcím bohoslužebným, ke svátostem, k pohřbu cirk. připustil atd.; zbavuje klerika toho vykonávání funkcí posv. svěcení v kostele a veřejné oratoři, přítomnosti při službách Božích, círk. pohřbu. Tpch.