Ottův slovník naučný/Husar

Údaje o textu
Titulek: Husar
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 923. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Husar

Husar (maď. huszár): 1) H., pův. příslušník tělesné stráže uherského krále Matyáše Korvína, nyní vojenský jezdec lehký v c. a k. vojsku, výhradně uherský, v ostatních armádách jen po maďarsku, vlastně po slovensku více méně divadelně a dobrodružně oděný. Jiné státy totiž, aby zalichotily lidské ješitnosti pro ozdobně ošňořený oděv a též v obdivu pověstné odvážnosti uherských h-ů ve službách rakouských, zařídily si rovněž pluky husarské. Slovo h. odvádějí od maď. slova húsz = dvacet; dle jedněch životní stráž výše jmenovaného krále prý složena prvopočátečně ze 20 mužů, dle jiných, věrohodnějších, prý vybírali pro onu stráž ze dvaceti vojínů po jednom. Ostatně slovo h. (chusar, gusar) již v listinách starosrbských XIV. stol. z dob cara Štěpána Dušana značí lupiče, ve kterémžto smyslu slovo gusar podnes u Srbů Boky Kotorské užíváno, tak gusar od mora = loupežník námořský. Tak možno míti za to, že výraz gusar jako slovo hajduk (viz Hajduci) přenesen později na jistý druh vojska a policie. — Rakouské vojsko má nyní (1896) 16 pluků husarských, ruské 2 pluky husarské gardové, francouzské 14, německé 1 gardový a 19 řadových, britské též několik. H-ři rakouští mají attily modré, polovina pluků temné, druhá polovina světlé, rudé spodky do čižem a na hlavách čáky různých barev a ozbrojeni jsou jako c. a k. dragoni (v. t.). Mnozí uherští velmožové, světští i církevní, mají své h-y tělesné nebo životní jako hajduky. FM.

2) H. nebo maďar, český tanec lidový, rychlého pohybu v taktu 2/4, napodobující uherský čardáš. Osmitaktové předvětí provázeno bylo zpěvem národní písně „Já husárek malý“ (Erben, nápěv 151.), dalších osm taktů bylo instrumentální dohrou.