Ottův slovník naučný/Horní regál

Ottův slovník naučný
Horní řád	Horní regál	Horní senát

Údaje o textu
Titulek:	Horní regál
Autor:	Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 631. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Horní regál

Horní regál byl ve středověku a namnoze až do tohoto století název pro soubor práv, jež si osobovali panovníci k dobývání nerostů. Jest zcela pochopitelno, že panovníci, vidouce veliký národohospodářsky význam nerostů, zejména některých, chtěli z tohoto bohatého zdroje samojediní těžiti. Dělo se to buď tím způsobem, že provozovali hornictví sami skrze své zřízence, anebo tím způsobem, že doly dávali v pacht bohatým soukromým podnikatelům, anebo konečně, že za podmínek stanovených horními řády dovolovali každému, aby hornictví provozoval (t. zv. horní svoboda), bude-li jim za to platiti buď horní desátek anebo jiné daně a poplatky. Dle své povahy byl h. r. vlastně právo soukromé, které však v rukou zeměpánových spojeno bylo s právy zeměpanské výsosti a tím zároveň nabývalo tvářnosti jiné. V doktríně vykládal se h. r. jakožto právo vlastnické k nerostům, na něž se vztahoval, později jakožto výhradné právo okkupační k těmto nerostům. V zákonech moderních jest regál, a sice jak co do názvu, tak i co do smyslu, skoro všeobecně odstraněn (vlivem franc. zák. z r. 1791 a 1810), resp. obmezen pouze na výsostní moc státu, která se jeví v zákonodárství o hornictví, ve vrchním dohledu nad ním a v ukládání daní. Jestliže pak přece zákon rak. slov h. r. ještě neustále užívá, běží tu vlastně jen o staré pojmenování, nikoli však o starý právní ústav, který by až do dneška byl udržen. Dnes platné horní právo rak. nevyplývá již ze žádného regálu ve smyslu starém, nýbrž je to zvláštní věcné právo k disposici s těmi kterými nerosty, náležející každému, kdo splnil zákonné podmínky. (Ostatek o h-m r-u viz ve článku Horní právo.) -dlc.