Ottův slovník naučný/Drabovské křemence
| Ottův slovník naučný | ||
| Drábov | Drabovské křemence | Drabschitz |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Drabovské křemence |
| Autor: | Filip Počta |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 902. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Drabovské křemence (viz D v geologii) tvoří pásmo ve zpodním silurském útvaru českém, které jest vyvinuto v podobě vnitřní ellipsy. Jsou to drobnozrnné, tvrdé pískovce s tmelem hlinitým aneb i křemenitým, které se nalézají v lavicích až na 2 m mocných a bývají proloženy tmavošedými břidlicemi na slídu bohatými. Hodí se výborně za štěrk, jakož i za kámen dlažební a lámou se pro pražské dláždění u Řevnic. Jsou-li nakloněny, vynikají jako ostré hřebeny na vrcholu hor a často vydouvají se v synklinální klenby. Vytvořují ellipsu na sev.-východ otevřenou, která počíná u Brandýsa n. L., jde přes Popovice k Nové Libni, přes Kobylisy, kdež tvoří u Holešovic kolmé stěny, Královskou oborou k Hostivicům; zde mizí a vyskytuje se zase u Ptic, odkudž jde až k Hýskovu. Souběžný pruh, který mohutným vržením jest vyzdvižen, možno pozorovati od Chval přes Hloubětín na Židovské peci, po Žižkovu, Kanálskou zahradou na přič Prahou od nového musea ke Skalce u Emaus. Na druhém břehu vynikají na Skalce na Smíchově a jsou pak roztroušeny jako vyčnívající skalky v údolí košířském, u Motol až k Berounce. Na druhé straně Berounky probíhá pásmo na pohoří Brdatka a Děd, kdež u usedlosti Drabova jsou bohaty na zkameněliny. Pruh jejich opět se objevuje u Cerhovic a jde odtud ke Komárovu, Hořovicům na Plešivec hostomický, skládají pak pohoří Brdy a jdou pak ku Zbraslavi. Na druhé straně Vltavy zjevují se u Kunratic, Hostivař a Tlustovous. Mimo to jsou osamocené ostrovy na jihozápadě mezi Mýtem a Radnicemi až k Plzenci. — Zkameněliny jsou poměrně vzácny a jen asi na tři naleziště Drabov, Veselá a Trubsko omezeny. Nejčastějším zjevem jsou jakési rozvětvené chodbičky, které jdou kolmo na směr vrstev a které se pokládají za chodby červů (Scolithus). Z trilobitů, jichž uvedeno bylo 10 rodů v 21 druzích, nejobyčejnější jsou Asaphus ingens, Calymene pulchra, Dalmania socialis, Trinucieus Goldfussi, z ostatních korýšů 8 druhů, hlavonožci zastoupeni jen 1 druhem rodu Orthoceras, rovněž i málo ramenonožců se zde vyskytá; z ostnonožců uvádí se 12 druhů z oddělení cystoid. Pa.