Ottův slovník naučný/Doktor

Údaje o textu
Titulek: Doktor
Autor: Petr Durdík, Klement Borový, neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 773–775. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Doktor

Doktor (lat. doctor, vyučující, učitel) byl původní u Římanů název těch, kdo vynikajíce vědomostmi nebo důvtipem v některém oboru vědeckém nebo v některé nauce, jako ve filosofii, grammatice, právoznalství, řečnickém umění a pod., konali veřejné přednášky ku poučení širšího obecenstva. Armorum doctores (učitelé zbraní) nazýváni pak za císařů římských ti, kdo nováčky vojenské cvičili ve zbraních a pohybech vojenských. Ve středověku, asi ve XII. stol., nabyto slovo d. jiného významu; přidáváno totiž jako čestný titul ke jménům výtečných učenců, zvláště právníků a scholastických filosofů, ať byli zároveň učiteli čili nic, ale opatřováno nějakým přívlastkem (epithetem), jako na př. doctor angelicus Tomáš Akvinský, d. subtilis Duns Scotus, d. seraphicus Bonaventura, d. christianissimus Gerson, d. singularis V. Occam, d. mirabilis Roger Baco, d. mellifluus Bernhard z Clairvaux atd. Doctores bývali též nazýváni ve velkých shromážděních církevních (konciliích) učenci slavného jména, kteří byvše pozváni k účastenství, měli jakožto přísedící jen poradní hlas, nikoli právo hlasovací. Doctores ecclesiae ve středověku často v témž smyslu se vyskytá jako »církevní otcové«, kdežto název doctores thalmudiaci značí přední učence židovské, z nichž jedni jsou doctores gemarici, druzí doctores mischniaci (viz Gemara a Mischna).

Následkem toho, že císař Bedřich I. (1158) bolognské scholary práv podřídil soudu svých učitelů, tehdy již doctores legum zvaných, zdá se, že vyvinula se zvláštní kooptace mladších učitelů od starších, a název ten dáván pak z pravidla těm, kdo učili římskému právu na italských universitách. Od té doby pokládán doktorát za zvláštní hodnost akademickou. Když pak vznikaly četné nové university, kromě císaře také papežové udíleli universitám právo jmenovati d-y, zejména též práv a zákona církevních (doctores canonum et decretalium). Později studium zákonů světských a církevních v jedno sloučeno, i dáván znalcům práv titul: Doctores utriusque iuris, skráceně JUDr., jenž značí od r. 1873 doktorát veškerých práv (universi iuris). Dle vzoru bolognského zaveden okolo r. 1231 v Paříži doktorát theologie, o něco později též mediciny, fysiky, grammatiky, logiky, ba i umění notářského. Kdo chtěl dosáhnouti hodnosti doktorské, musil se nejprve státi bakalářem (v. t.) a licenciátem. Vedle názvu d. užíváno v Itálii též názvu magister, a ten přešel i na mimoitalské university, jen že ho užívali zvláště theologové. Na pražské universitě činěn rozdíl mezi d-y práv nebo mediciny a magistry theologie nebo filosofie (mistrem svobodných umění, magister liberalium artium, byl na př. i Jan Hus), a toho rozdílu šetřeno po příkladě pražské university počínajíc XV. stol. skoro na všech universitách evropských. Ku konci XVIII. stol. přestávalo se však užívati slova »magister«, a v novějších dobách jest jen název d. v obyčeji. Postavení d-ů ve společnosti bývalo za starších dob velmi čestné. V Německu na roven stavěni s rytíři, přednost majíce před pouhými šlechtici. PD.

Požadavky pro dosaženi doktorátu různí se dle zemí i dle fakult, jichž se týče. Pro university rakouské platí ustanovení následující: Na fakultách bohosloveckých vyžaduje se, aby kandidát d-u theologie (Thdr. = theologiae doctor) podrobil se čtyřem zkouškám rigorosním (1. studium biblické Star. a Nov. Z. 2. dějepis a právo círk. 3. dogmatika a fundamentálka. 4. morálka a pastýřské bohosloví), načež jest mu sepsati obšírnou dissertaci vědeckou. Byla-li tato sborem professorským schválena, bývá kandidát ku promoci připuštěn. Bvý.

D-em práv (JUDr. = juris universi doctor), může se státi, kdo jakožto řádný posluchač absolvoval studia na fakultě věd právních a státních a vykonal tři přísné zkoušky (rigorosa), totiž: I. historickou (z řím., círk. a něm. práva), II. judiciální (rak. právo obč., obch. a směn. právo, rak. řízení soudní, rak. trestní právo), III. politickou (všeob. a rak. státní právo, právo mezinárodní a nár. hospodářství). Zkoušky tyto mohou se konati v kterémkoli pořádku ve čtvrtletních lhůtách po sobě, ale musejí se odbývati všecky na jedné universitě. Zkušební kommisse skládá se z děkana fakulty právnické a professora příslušného předmětu. Taxa jest za každou zkoušku a za promoci po 60 zl.

Kdo se chce státi d-em lékařství (MUDr. t. j. medicinae universae doctor), musí kromě tří zkoušek předběžných (ze zoologie, botaniky a mineralogie) vykonati tři zkoušky přísné (rigorosa), z nichž první může vykonati po odbytí druhého ročníku, druhou a třetí teprve po absolvování studií lékařských. Pouze jednoročním dobrovolníkům, kteří pololetní službu praesenční ve stavu vojenském odbyli, dovoleno již během 10. semestru hlásiti se ke druhému rigorosu. Každé rigorosum obsahuje 2–3 zkoušky praktické a zkoušku theoretickou a to: I. rigorosum 2 zkoušky praktické (z anatomie a z fysiologie) a theoretickou (která se odbývá najednou a zahrnuje v sobě popisnou anatomii, fysiologii, fysiku a chemii); II. rigorosum 2 prakt. zkoušky (z vnitř. lék. a z pathol. anatomie) a theoretickou (z path. anatomie, všeob. a experim. pathologie, vnitř. lék., farmakologie a u koexaminatora; III. rigorosum 3 prakt. zkoušky (z chirurgie, očního lék. a porodnictví) a theoretickou (z chir., očního lék, porodnictví, soudního lék. a u koexaminatora). Všecka rigorosa konají se na téže universitě za předsednictví děkana fakulty lékařské a u přítomnosti vládního kommissaře. Taxa: za I. rig. 55 zl., za II. rig 60 zl., za III. rig. 65 zl., za promoci 60 zl. Sluší připomenouti, že ministerstvo vyučování chystá nový řád rigorosní pro fakultu lékařskou (srv. Rigorosum).

D-em filosofie (PhDr. = philosophiae doctor) stane se, kdo po čtyři roky jako řádný posluchač navštěvoval některou universitu tuzemskou nebo cizozemskou, předložil pojednání vědecké (dissertaci) a podnikl dvě přísné zkoušky (rigorosa). Pojednání má obsahovati thema nějaké z některého předmětu k oboru fakulty filosofické náležejícího, a má se jím podati důkaz, že kandidát o zvoleném předmětu důkladně se poučil a že umí samostatně o něm souditi a v příhodné formě ho zdělati. Rigorosa mohou se konati v pořádku jakémkoli, ale na téže universitě; jedno z nich obsahuje filosofii a trvá hodinu, druhé (dvouhodinové) některou z těchto skupin předmětů, kterou si může kandidát vybrati: a) historii a řeckou nebo lat. filologii aneb b) klass. filologii a historii starého světa, nebo c) mathematiku a fysiku aneb ten neb onen z těchto dvou předmětů a k tomu chemii; aneb konečně d) některé odvětví popisujících věd přírodních (zoologii, botaniku nebo mineralogii) a k tomu některý předmět pod literou c) jmenovaný. Kromě toho jest částí zkoušky také zvláštní obor vědecký, k němuž náleží théma v předloženém pojednání zvolené. Rigorosa konají se za předsednictví děkana fak. filos. Taxa za pojednání 20 zl., za jedno rigorosum 20 zl., za druhé 40 zl., za promoci 30 zl.

Doktorát farmacie zrušen jest novým rigorosním řádem farmaceutickým z r. 1889, dle něhož oněm magistrům farmacie, kteří náležitě dosáhli stupně doktora filosofie, dovoleno jest, aby užívali titulu »d-a farmacie«.

Udělení doktorátu děje se slavným aktem (promocí), při kterém se kandidátu odevzdá diplom doktorský. Red.

Na některých universitách mimorakouských, zvláště na fakultě právnické, dle starší zvyklosti ještě se žádá, aby doktorand své dissertace a tří vět čili thesí veřejně hájil (viz Disputace) a to nejen proti třem řádně ustanoveným odpůrcům (opponentům), ale i proti komukoli z posluchačstva (corona). Nedovedl-li by toho dosti obratně a šťastně, může býti se svou kandidaturou odmítnut. V Praze zrušeny disputace r. 1882.

Jiný druh doktorátu byl ten, jejž za starších dob udílel německý císař osobám učeností vynikajícím. Poněvadž diplom takového d-a byl opatřen pečetí, uschovanou ve zvláštní schránce nebo krabičce (bulla), nazýval se doctor bullatus na rozdíl od d-a universitou povýšeného (rite promotus). Kromě toho rozeznávati jest doktorát čestný (ad honores), jenž udílí se universitou bez předcházející přísné zkoušky pro obzvláštní zásluhy o vědu, o umění neb o člověčenstvo ve zvláštních případnostech (na př. o slavnostech jubilejních a pod.). Tak byli jmenováni nejen hudebníci Haydn, Schumann a j., ale i polní maršálek Blücher d-y filosofie v Německu. V Anglii jest kromě toho oblíbeno jmenování dhudby; tak za našich časů prohlášeni za d-y na universitě cambridgeské P. J. Čajkovský, Saint-Saëns, Bruch a Ed. Grieg, a před tím náš Ant. Dvořák. V novější době zaveden doktorát hudby také na některých univ. německých. Za posledních několika desítiletí připouštěni i židé k doktorátu, a ve Švýcarsku a v Americe i ženy. V Anglii, pak v Německu a Rakousku jest vůbec titul »d.« velmi oblíben, kdežto ve Francii méně obyčejný. Rozumí se, že má doktorát tím větší cenu, čím těžší jsou podmínky od jednotlivých fakult kladené. Pohříchu snížily se některé university tak, že udílejí doktorát na pouhé zasláni dissertace (promotio in absentia).

V obecné mluvě slovem d. označuje se lékař, řídčeji advokát. PD.