Ottův slovník naučný/Dílčí domy
Ottův slovník naučný | ||
Dílče | Dílčí domy | Dílčí list |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dílčí domy |
Autor: | Heřman Šikl |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 540. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Společenství vlastníků jednotek |
Dílčí domy. Dům s půdou tvoří fysicky jediný nedílný celek. S tímto přirozeným stavem věci srovnává se také právo římské a rak. obč. zákonník (§§. 417–419, jinak právo německé a franc. Code civ.). Dělené vlastnictví domů (po poschodích, síních atd.) jest po zákoně nepřípustno. Přes to setkáváme se i po vydání obč. zákonníka v některých městech s t. zv. d-mi d., jichž vlastnictví zmíněným způsobem jest děleno, tak zvláště v Praze (Josefov) a v Salcpurce. Nešvar ten pro budoucnost výslovně byl zakázán teprve pro Čechy min. nař. ze dne 27. pros. 1856 č. 1. ř. z. z roku 1857, pro Salcpurk min. nař. ze dne 8. února 1853, č. 25 ř. 2, vůbec pak nyní zák. z 30. března 1879 č. 50 ř. z. pro veškery země, v nichž platí nynější knih. řád. Dosavad v knihách zanesené fysické díly mohou prozatím platně býti přenášeny, avšak spojením v rukou jednoho majitele stávají se pro budoucnost nerozlučnými. Šikl.