Ottův slovník naučný/Bulíř

Údaje o textu
Titulek: Bulíř
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 914. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Bulíř (dodatek), Alois Bulíř, Autor:Karel Bulíř (1840–1917)
Související na Wikidatech: Alois Bulíř a Karel Bulíř

Bulíř: 1) B. Alois, c. k. stavební rada, architekt a stavitel (* 11. bř. 1838 ve Světlé pod Ještědem). R. 1850 odešel na nově právě zřízenou c. k. českou reálku v Praze, a r. 1856 vstoupil na tamější školu technickou, kterou absolvoval r. 1860. Věnovav se stavitelství k dalšímu vzdělání odebral se do Vídně, kdež v l. 1862–65 pracoval u architekta Jos. Hlávky. V r. 1865 svěřena mu správa stavby monumentální residence pravoslavného arcibiskupa v Černovicích v Bukovině. R. 1867 povolán zemským výborem král. Českého za ředitele stavby zemského ústavu pro choromyslné v Kosmonosích. kterouž dokončil r. 1870. Přesídliv již r. 1869 do Prahy, převzal také vedení stavby čes. nár. divadla, kterého se však již r. 1870 vzdal. R. 1870 jmenován inspektorem staveb při c. k. ředitelství statků pravosl. náboženského fondu v Bukovině, a při reorganisaci tohoto ředitelství v r. 1875 c. k. stavebním radou tamtéž. R. 1884 povolán za ředitele stavebního úřadu král. hl. města Prahy, ve kterémž postavení posud trvá. Za jeho řízení dokončeno v l. 1885–1887 zřízení Pražského vodovodu stavbou vodáren v Podolí u Prahy a na Letné s vodojmem na Petříně, provedena přestavba sálu a lázeňské budovy na Žofíně a mnohé jiné stavby veřejné, zvláště školní. Dále vypracován plán regulace a assanace Josefova a přiléhajících částí Starého města, a upravovací a zastavovací plán pro rozsáhlé území ku Praze připojených Holešovic-Buben. Na pracích enkety, svolané r. 1888 za příčinou upravení a uplavnění řeky Vltavy v obvodu města Prahy a zřízení přístavu v Holešovicích, měl co předseda technického komitétu vynikající podíl.

2) B. Karel, řídící učitel obecné školy u sv. Havla v Praze (* 27. říj. 1840 ve Světlé pod Ještědem), bratr předešl., oddal se učitelství počátkem škol. r. 1859/60 po vykonaných studiích na c. k. české reálce a na c. k. českém ústavě učitelském v Praze. Vedlé své činnosti učitelské věnoval se i spisovatelství. Podalť četné články v paedagog listech: »Národní škole«, »Škole a životě«, »Štěpnici« a »Besedě učitelské«, jejímž redaktorem od roku 1871 jest S P. Frant. Řezáčem sepsal obrázkové čítanky: Štěpnice milé mládeže českoslovanské a První knížka milé mládeže českoslovanské (3. vyd.), které obě byly cenou poctěny. R. 1871 vydal Sbírku výměrů, která obsahuje více než 1000 definic. K účelu slohových cvičení v nejvyšších třídách školy obecné a v nižších třídách školy měšťanské složil Sbírku bajek, povídek a listů; k účelům pak živnostníků vůbec Rádce živnostníků (1. číslo »Bibliotéky řemesl.«). Brzo po té vydal za přispění některých členů řídícího výboru škol pokračovacích při Jednotě průmyslové, nákladem této jednoty, Průmyslovou čítanku pro žáky škol pokrač., odborných a průmysl., která již 5. vyd. se dočkala a ministerstvem kultu a vyučování pro jmenované školy schválena byla. Též jeho Písemnosti (3. vyd.) pro žáky řečených škol byly dotčeným ministerstvem schváleny. B. jest zároveň ředitelem pražských pokračovacích škol řemeslnických od r. 1884 jsa v úřadě tom ministerstvem potvrzen a členem poradního sboru pro školství průmyslové v Čechách jmenován. Jest již po několik let předsedou Pražské »Besedy učitelské« a jejího »Odboru pro zřizování a vydržování konviktů pro studující syny a dcery učitelů v Praze«.[red 1]

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Ve 28. dílu byl k heslu Bulíř uveřejněn dodatek, viz Bulíř (dodatek).