Ottův slovník naučný/Bernier
| Ottův slovník naučný | ||
| Berní úřady | Bernier | Bernina |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bernier |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 854. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: François Bernier |
|
| Související články ve Wikipedii: Étienne-Alexandre Bernier |
|
Bernier [-nié]: 1) B. François, cestovatel a filosof francouz. (* 1625 v Joué u Angersu — † 1688 v Paříži). Byv v Montpellieru povýšen na doktora lékařství podnikl r. 1656 cestu po Syrii a Egyptě, a přeplaviv se do Vých. Indie byl tam po 8 let lékařem císaře Aurangzíba, jehož roku 1664 doprovázel i do Kašmíru. Vrátiv se pak po 13 létech do Francie požíval vážnosti a obliby v nejlepší společnosti, zejména Boileau, Molière, Ninon de Lanclos, Racine, La Fontaine a j. byli jeho přátely. Zván byl vůbec Mogulem nebo i Krásným filosofem. Spisy jeho o zemích, kterými cestoval, jsou velmi zajímavé a poučné, zvláště pokud se týče císaře Aurangzíba. Jsou to: Histoire de la dernière révolution des Etats du Grand Mogol (Paříž, 1670—71, 4 sv.) a Voyages (Amsterdam, 1699, 2 sv.). Velkou pozornost vzbudil r. 1674 duchaplným spisem Requête burlesque a brzy na to jako spolupracovník Boileauova pověstného Arrêt burlesque na obranu Descartesa a Gassendiho. Z ostatních jeho spisův uvésti sluší: L’Abrégé de la philosophie de Gassendi (Lyon, 1678, 8 sv.).
2) B. Etienne Alex., kněz francouzský (* 1762 v Doaně dep. Mayenne — † 1806 v Paříži). Jsa farářem v Saint-Laudu vzpěčoval se za revoluce složiti občanskou přísahu, fanaticky povzbuzoval lid proti vládě, a povstání anjouské a vendéjské roku 1793 bylo z velké části jeho dílem. Zván proto »apoštolem vendéjským«. Byl pak členem vrchní rady povstalecké a měl v ní nějaký čas vliv rozhodující; ale pro svou ctižádostivou a zištnou povahu stal se royalistům podezřelým i musil se nějaký čas skrývati, brzy však nabyl plné důvěry gen. Stoffleta a k jeho zkáze zcela jej ovládl. Po novém povstání r. 1799 zavázal se službami Napoleonu Bonapartovi, jenž ho použil zvláště při jednání o konkordát a r. 1802 jmenoval ho biskupem orléanským.