Ottův slovník naučný/Bakalář
| Ottův slovník naučný | ||
| Bakalaharové | Bakalář | Bakalář (Mikuláš) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bakalář |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 112. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Bakalář |
|
Bakalář (ital. baccalare, franc. bachelier, angl. bachelor) z lat. baccalarius, což se odvozuje buď z bacca laurea (bobule vavřínová) nebo z baculus (hůl, berla), i znamená doslovně buď vavřínovou ratolestí ověnčený nebo čestnou holí vyznamenaný. Ve starších rukopisech čteme tvary bacularius a bacillarius vedle baccalaurius, kterýmž jménem označován za středovéku panoš nebo zbrojnoš nebo chudý šlechtic, rytíři některému sloužící, aby časem sám také stal se rytířem; později nazýván tak student nebo mladý učenec, jenž vystudovav na vysokém učení a podrobiv se zkoušce bakalářské, za jistých formálností, předepsaných ve starých statutech, nabyl prvního stupně hodnosti akademické. První »baccalaureat« založil papež Řehoř IX. (XIII. stol.) na universitě pařížské. Ti studující, kteří kromě příslušné zkoušky podnikli též »determinaci«, t. j. disputaci v době postní, nazváni baccalaureati. Nosili za odznak své hodnosti zvláštní kulaté čapky a směli konati některá čtení, ač ještě sami docházeli do kollegií professorův. Rozeznávaly se tři třídy: baccalaureati simplices (prostí), currentes (běžící, též cursores, biblici, baccalaureati ad biblia) a sententiarii (nazvaní dle knihy Sententiarum Petra Lombarda). Členové těchto dvou tříd sluli baccalaureati formati (dokonalí), i mohli domáhati se mistrovství. – Původně promovováni studenti za b-e jenom na fakultě theologické, později i na jiných fakultách. Počet ročně graduovaných b-ů býval velmi nestejný; tak na staré universitě právnické v Praze v l. 1384–1408 kolísá mezi 1–23, na fakultě artistské mezi 56–234. Pokud universita spravovala školství po Čechách a po Moravě (až do bitvy bělohorské), b-i posíláni od rektora universitního na školy, a to na menší za správce, na větší, mistrem řízené, za učitele (kollegy). Nejeden b., zvláště na venkově, oženiv se vzdal se povolání učitelského a stal se buď písařem městským nebo nějakým živnostníkem. – Na universitách anglických a některých německých dosud bakalářství trvá jakožto nižší stupeň doktorátu filosofického. Ve Francii pak po velké revoluci nabylo jiného významu, i podobá se českému bakalářství předbělohorskému: má tu zajisté b. způsobilost a právo vyučovati na školách obecných.