Ottův slovník naučný/Aetas

Údaje o textu
Titulek: Aetas
Autor: Jiří Pražák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 301. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aetas (lat.), věk: 1) Ae. canonica, věk církevním právem za tou neb onou příčinou vyžadovaný. Obyčejně užívá se názvu ae. c. k naznačení pokročilejšího věku při osobách ženského pohlaví, a to za tou příčinou, poněvadž právo círk. brání klerikům, by kromě blízkých příbuzných měli v domácnosti své ženské vyjímajíc ty, které jsou věku pokročilého, aby nevzešlo podezření obcování nedovoleného. O osobě, která již dosáhla věku takového, praví se, že má věk kanonický. Pravidelně má se za to, že osoby 40leté podmínce této vyhovují. Poněkud nižší jest t. zv. ae. supradulta, t. j. věk, jenž neprovdanou osobu ženskou dle círk. práva opravňuje k žádosti za prominutí překážky manželství při té okolnosti, že při pokročilém stáří nemůže se více nadíti jiného vhodného zaopatření. Věk ten bývá praxí určen na 24 roky.

2) Ae. legitima, vůbec věk zákonem vyžadovaný. 1. V círk. právu bývá názvu ae. l. pravidelně užito k naznačení věku, jehož zákon žádá k uzavření platného manželství. Věk ten jest při osobách mužského pohlaví 14, při osobách ženského pohlaví 12 let, avšak manželství jest platné i tenkráte, třeba jedna strana neb obě věku dotčeného ještě nedosáhly, jen když zjištěno jest, že v čas uzavření sňatku byly tělesně dospělými. S druhé strany nevadí však tělesná nedospělost platnosti manželství, jež byly uzavřely osoby, zákonného věku dosáhnuvší. – 2. V státním právu značí ae. l. věk, jehož potřebí k tomu, by vladař chopiti se mohl vlády samostatně. Věk ten nemusí spadati v jedno s věkem, jehož se žádá ke zletilosti neboli k způsobilosti k právním činům ve smyslu práva občanského, nýbrž bývá pravidelně nižším tohoto. Příčinu toho ovšem nelze hledati v tom, jakoby k vladaření menší zkušenosti bylo potřebí, nýbrž ve snaze, skrátiti co možná dobu, po kterou se země jménem vladaře věku nedostatečného jinou osobou spravuje, což zřídka bývá jí ku prospěchu. Ve většině států obnáší ae. l. 18 roků, ve Španělsku dle ústavy z roku 1837 dokonce jen 14 let. Věk 18 let stačí i v Rakousku dle domácích zákonů panující dynastie k zletilosti státoprávně; ustanovení to bylo také přijato v §. 6. (zrušené) ústavy ze dne 25. dubna 1848. Týž věk žádala i zlatá bulla pro knížete-volence říše německé. Pžk.