Administrativní justice (z lat.), soudnictví správní. Jelikož administrace není oborem libovůlí ovládaným, nýbrž pohybovati se musí povždy v mezích práva, nastává otázka, kdo rozhodovati má o tom, zda určitým rozhodnutím neb úkonem administrace meze dotčené v skutku byly porušeny čili nic? V době státu policejního rozhodovala o této otázce správa sama, a nebylo jednotlivci, jenž tvrdil, že aktem správním zákon byl porušen, možno dovolati se instance jiné. Novější doba přinesla v té věci nápravu, a názory rozcházejí se toliko v tom směru, má-li kontrola správy ve směru naznačeném býti vznesena na řádné soudy (obecné), nebo mají-li k tomu konci býti zřízeni soudové zvláštní. Tam, kde poslednější princip došel platnosti, mluvíme o a. j-ci, a můžeme konstatovati, že instituce ta za našich dnů nabyla rozměrů velmi značných. Obecně má se za to, že vznik a. j. sluší hledati ve Francii, a jest pravda, že obecné mínění v Německu po dlouhou dobu se bránilo proti zavedení a. j., tak že bylo za živého souhlasu národa v čl. 181. německé ústavy říšské ze dne 28. bř. 1849 ustanoveno: »Veškeré soudnictví správní má přestati; o každém porušení práva rozhodovati mají soudové.« Nelze však s oka pouštěti, že a. j. ve Francii má ráz zcela zvláštní, postrádajíc tam garancie neodvislosti soudců, neb i členové státní rady (conseil d´état), která v oněch záležitostech správních, při nichž jde o porušení práv osob třetích (contentieux administratif), jest instancí nejvyšší a někdy instancí jedinou, mohou kdykoliv před uplynutím doby 9 let, na kterou jsou jmenováni, býti presidentem republiky po vyslyšení rady ministerské úřadu svého zbaveni. Naproti tomu jsou správní soudové, kteří zřízeni byli v Německu během posledních 25 let (nejdříve v Badensku r. 1863), soudy neodvislými, v nichžto, aspoň pokud se týče instancí nižších, též živel samosprávný vydatně jest zastoupen. V Prusku zejména byl základem organisace a. j. krajský řád ze dne 13. pros. 1872, později změněný a pokud se týče doplněný četnými zákony, posléze zákonem o správě zemské ze dne 30. července 1883 a zákonem o příslušnosti úřadův a soudů správních ze dne 1. srp. 1883. V Rakousku byl ústavou ze dne 21. pros. 1867 slíben správní dvůr soudní, který rozhodovati má ve všech případech, kde někdo rozhodnutím úřadu správního, jež příčí se zákonu, má se za skrácena v právech svých, ač nenáleží-li věc před říšský soud anebo před řádné soudy. Však teprv zákonem ze dne 22. října 1875 byl tento soud skutečně zřízen, a sice nikoliv jakožto soud, jenž činí opatření positivna, nýbrž jakožto pouhá instance kassační, jež toliko zrušuje rozhodnuti správní, proti zákonu vynesená. Instituce správních soudů zasluhuje přednosti před principem, svrchu na prvním místě dotčeným, který chce rozhodnutí o porušení práva, jež stalo se aktem správním, vznésti na řádné soudy. Princip ten došel zásadního uznání v Italii a v Belgii, ač objevila se nutnost jej namnoze seslabiti v zájmu účinností opatření správních. V těchto dvou zemích není tedy a. j.; rovněž ne v Anglii, kde zásada oddělení správy a soudnictví vůbec nedošla ještě provedení. Pžk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Správní soudnictví