Ottův slovník naučný/Adami

Údaje o textu
Titulek: Adami
Autor: Josef Hanuš, Emanuel Chvála, Hynek Vysoký, František Brábek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 168–169. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
8) Friedrich Wilhelm Adami

Adami: 1) Viktorin (* 1565 – † 1645), spisov. čes., pocházel z Manetína. Oddav se studiu theologickému přilnul k lutheránství, byl farářem ve Slušticích na podacím Smiřických asi mezi léty 1612 a 1620, kdy přišel do Prahy a působil na faře u sv. Vojtěcha do srpna r. 1624. Tehdy vydán známý rozkaz, podlé něhož kněží evangeličtí musili opustiti zemi. Viktorin ukrýval se doufaje, že podaří se mu nařízení se vyhnouti. Byl však již 1625 vypátrán a uvězněn na delší dobu. Teprve když slíbil, že opustí ihned zemi, sproštěn jest vazby. Od té doby sdílel trpký osud všech českých vyhnanců v Žitavě, kdež byl nalezl soukromým vyučováním obživy. Zůstavil dceru Zuzanu, vynikající vzácným vzděláním, kteráž provdala se za Čecha kn. Martina Felmera († 1674 v Jänkendorfě). Literární činnost jeho nebyla valná obsahujíc dvě kázání a několik písní. L. 1612 měl řeč pohřební nad Janem z Proseče na Jirnách (vyd. v Praze 1612: Monumentum uroz. a statečného ryt. Jana z Proseče etc.), 1615 řečnil nad mrtvolou Albrechta Václ. Smiřického v Náchodě (tišt. ve sbírce Víta Phagella r. 1615) Processus aneb vypsáni pohřbu Albrechta V. Smiřického atd. R. 1617 vydal 4 písně: Památka pohřební uroz. pí. Bohunky Skalské, roz. Bohdanecké z Hodkova. Vedlé toho budiž zmíněn překlad Verše dobré paměti Mr. Jana Chorinna (zač. »Války nejkrvavější« etc.), připojený k Modlitbám Mr. Jana Sudlecia vyd. v Praze 1620. Viz J. Jirečka Rukověť. Hš.

2) A. ibn-ul (Muhammed abul Husain), astronom arab. z poč. X. stol., sepsal astronomické dílo: Nazmul-ukúd, Seřadění perel, obsahující základy astronomie a vypočítávání pohybu hvězd dle nauky indické.

3) A. Adam dějepisec něm. (* 1603 – † 1663), opat kláštera murrhardského ve Svábsku, byl vyslán vyjednávat o vestfálský mír, jehož dějiny vypsal v díle Arcana pacis Westphalicae (Frankf. 1698).

4) A. Michal, nar. v Beluši v župě trenčanské, sepsal pro prince Karla: Ausfürliche und neuerläuterte ungarische Sprachkunst ve Vídni r. 1680. Mimo to uspořádal a vydal sbírku erbů uherské šlechty a maďarský slovník.

5) A. Andrea, dle rodiště též Andrea de Bolsena (* 1663 v Bolseně, † 1742 v Římě), byl kapelníkem papežského pěveckého sboru a professorem hudby v Římě; napsal Osservazioni per ben regolare il coro dei cantori della Capella Pontifica (Řím, 1711), cenný to historický pramen. Chv.

6) A. Leonardo, učený filolog italský, *1690 v Bolseně v Toskánsku; vedl život velmi dobrodružný. Byl po nějakou dobu ve službách francouzského korsára, konečně věnoval se v Římě studiím filologickým a zemř. r. 1719 jako bibliotékář kardinála Imperialiho. Sepsal učené a duchaplné dílo o dějinách Arkadie: Areadicorum volumen I. (Řím 1716), jež obsahuje dějiny Arkadie od nejstarších dob až do vlády posledního krále arkadského. Vý.

7) A. Ernst Daniel, vzdělaný hudebník německý a hudební spisovatel, *1716 ve Zdunech v Poznaňsku, zemř. jako pastor v Pomorčovicích ve Slezsku 29. čna 1795. Chv.

8) A. Friedrich (* 1816), současný spisovatel něm., vydal proslulý životopis Königin Louise von Preussen (1849, 10. vyd. 1882) a mnoho románů a veseloher; působí v Berlíně jako redaktor »Kreuzzeitungu«.

9) dell A. Rudolf, maď. právnický spisov., * 31. srp. 1850 v Budíně z otce Itala a matky Polky z rodu Nedeczkých. Studoval práva ve Vídni a v Pešti, stal se r. 1873 doktorem práv, 1875 advokátem, 1877 členem zkušební kommisse pro advokáty a r. 1883 docentem uherského soukromého práva na budapeštské universitě a členem státní zkušební kommisse. Přiučiv se jazykům moderním, zejména francouzskému, italskému a španělskému, konal v l. 1874–1883 několik cest po záp. a střední Evropě, všímal si právnických institucí a odborného právn. vyučování v těchto zemích a vešel ve styk s vynikajícími odborníky, jako s Clunetem, sirem Will. Charleyem, Pasc. Stanisl. Mancinim a j. Od r. 1875 jest ve svém oboru neunavně literárně činným a bystrým kritikem odborné literatury, mnohých sociálních projektů i návrhů zákonů. Zejména sepsal adressy na říšský sněm o reformě advokacie v Uhrách, zavedení poroty a j. Ač je přívržencem strany neodvislých a odpůrcem vlády, byl přece od této povolán do enquêty pro kodifikaci práva vodního (1882–1883); r. 1880–1881 byl sekretářem král. uher. kommisse pro reformu práva patentního a r. 1886 uložil mu ministr Fabinyi vypracování návrhu nového řádu advokátského. V dlouhé řadě jeho děl zaujímá přední místo: Magánjogi codificátiónk év régi jogunk (Kodifikace uherského soukromého práva, 1885–1887. Budap.), v kterémž pojednává o tomto předmětu se stanoviska historickofilosofického a politického. Z dalších prací uvádíme: A köteles rész (Povinný díl, 1879 Budap.), Az örökjeg alapelvei (Základní principy práva dědičného, 1882), A bünvádi eljárás tervezetéről (O reformě trest. řízení, 1884), A polgári peres eljárás reformja (Reforma civil. sporného řízení 1884), A találmányi szabadalmak reformja (Reforma výsad vynálezů, 1885), A vizjogi reform (Reforma práva vodního 1882). Stanovisko A-ovo je liberálně socialistické; pojednává o vědě právnické, jakožto o části sociologie s hlediště éthického, národohospodářského, sociálního a politického a jest mezi maď. právníky jedním z předních pěstitelů srovnavací pravovědy. Jsa dobrým znalcem právnických literatur angl., italské, franc. a belgické, seznamuje s nimi odborné kruhy maďarské překlady i samostatnými pojednáními, kteréž neunavně uveřejňuje v listech odborných i politických. Bbk.