Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/O táboru Budínském
| Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané | ||
| Stanislav Polský | O táboru Budínském | O Sigismundovi z Lobkovic |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | O táboru Budínském |
| Podtitulek: | (Mit. str. 254.) |
| Autor: | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic |
| Zdroj: | VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 151–154. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Alois Vinařický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Převedeno z bratrského pravopisu. | |
Z otcovského domu kdy jsem odjeti ondy se chystal,
Tímto se ke mně jala Kalliopéa hlasem:
Což pohříchu děláš? proč, nevděčníku, opouštíš
Vlast a milé domova přívětivého luhy?
Kam se ženeš? do Budína-li? viz tvoje obliba, knížky
Zpět tvůj naměřený úmysl obracují.
Což do trub, krvavé, básníku, co tobě do bitvy?
Což pak týče se tě vojna Vladislavova?
Vládni si on Dunajem, a panuj nad národy svými,
A s Byzantinským se v poli měř tyranem.
A slavné Athény připoj zas k víře Latinské,
A zbav potlačené jarma krutého Řeky:
Ty v klidu přívětivém se kochej; mezi sestrami mými
Ke hlaholům jemným své varyto probuzuj.
Ovšem meč poneseš, smyčcem pohrávati zvyklý!
Tamto perem nikoliv, tam ruka vládne kopím.
Tam těžkou čelo lebku nosí, zde nosívaje vínek;.
Mdlým oudům zvyklé tam klidu lůžko nedá.
Ze snů líbezných vytrhán tebe třeskoty bubnů,
A hrůzozvučivá polnice dech zatají.
Tam žízeň nehasí obvyklá číše; domácí
Stůl pokrmem chutným tam nekojí žaludek.
A když svou odloží Tataré zbraň a přestane válka,
A Muhametanský vládce odepne si meč:
U prostřed lidu žíti budeš, komu Fébova hudba,
Spíle a žert veselý Aonidek nevoní.
Tam pejšek pohrdá povahou mírnosti milovnou;
Tam hubená závist pomluvy jedno kuje.
Ten potupí tvou přívětivost, potupí mravy klidné,
Sám by se vejš vyšinul, lstí připraví tě o čest.
Muže-li neurazíš, popudíš ženu, ježto by ráda,
Bys ne ctnost, alebrž nestydatost liboval.
Bezděky tam vzteklé uslyšíš lání a bezuzdné
Rouhání se Bohu a vznešenému nebi.
Tam lidem odporným nucené budeš úklony lháti,
Jež směšnými posud hejsky a blázny zoveš.
Ke všemu usměvavých neumíš-li vylíčiti tváří:
Hlupců tobě hrubých slouha i služka nadá.
Cožkoli tam se kutí, vše musí pochváliti každý,
Kdož v takových žádá tráviti věk besedách.
Neb-li tě zisk vábí, a ta křehká sláva pokouší,
U dvora velpánům sloužiti purpurovým?
Často po hříchu musí tam zlým ustoupiti dobří,
Krassus více platí nad chuda Fabricia.
Všecko vidíš za peníze prodajné; tam k vysokému
Místu vodí mocných jen slovo uplacené.
Aj takový-li by tobě se zisk a ta líbila sláva? —
Ctnost-li dědů dávná tobě na srdci leží,
Proměniž úmysl nakloněný! neb jak těla oudům
Zmije, takou zkázou dvůr duši vyhrožuje:
Jak v morskou řeky tůň se ženou, tak rovně do těchto
Nádherných sídel se všeliká tře neřest.
K zábavě teď se naší obracím a ku práci libostné:
Té zcela, příteli můj, tam se odříci musíš.
Tam nebudeš moci čísti žele spanilého Tibulla,
Tamže s Aristotelem vésti nedá se hovor.
Počneš-li zpytovať lepoty vznešeného Maróna,
Zběř opilá tě divým náhle vytrhne hlukem.
Proč tedy náš učený Helikon teď opustiti hodláš?
Co zdivočilče tebe pryč odejíti pudí?
Stydno-li tobě, že Parnaská tě kojívala žídla,
Líto-li tobě, že čas s námi jsi darmo mařil?
Jižli Horác nechuten, i druzí-li ti mistři nechutni?
A z druha věrného zběh-li a zrádce budeš?
A však Pannonský kterako k duhu půjde ti vítr?
Ten množství bujarých tvých umořil krajanů.
Ze všeho, což do Uher doprovázelo krále, komonstva,
Šest nebo pět jediných ještě na živě trvá.
Mor zahubil jich víc než líté bitvy a vraždy;
Lítěji než meče tam zuřila hlíza krutá.
Jestliže tobě milá ducha zábava, mil-li ti poklid,
A mravy nezkažené jsou-li ti ještě mily:
Od toho rychle upusť oumyslu slepého, varuj se!
Pod sladkým zde medem, veř mi, že jed se tají. —
Domluvila. Zaražen jsem stál jako bleskem omráčen,
Stud moje líce polil, zarděna blednula tvář.