Nové básně/Romance (2)

Údaje o textu
Titulek: Romance (2)
Autor: Julius Zeyer
Zdroj: ZEYER, Julius. Nové básně. V Praze : Nákladem České grafické akciové společnosti Unie. (Spisy Julia Zeyera; sv. XXXIII).  
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Pravil král jí v prudkém hněvu:
„Slávu svoji bez poskvrny,
srdce svoje bohatýrské
k nohám vašim položil jsem,
sklonil šíji, která sklánět
nikdy dřív se neučila,
před vámi a vaší krásou —
marně vše!… A nyní ejhle!
Zbožňované vaše zraky,
které sotva vídaly mě,
když jsem k nim jak v nebe hleděl,
zraky vaše kam se snesly?
Plny slz a slitování,
plny lásky září hvězdně
v zraky muže beze jména,
beze slávy, beze jmění —
tomu jste svou lásku dala,
almužnu jak skytnem chudým!“

Odvětila klidně králi:
„Pane můj, vy pravdu díte!
Dala jsem svou lásku cele
tomu muži neslavnému,
chudému a beze jména.
Smějte se, neb hněvejte se —
srdce moje když jen jásá!
V pokoře té vaší, pane,
pýcha byla nevědomá!
Pýcha vaše, špatně skryta,
dráždila pak moji pýchu.
Pýcha ta však sesula se
ve své nic před jeho výší,
která svou neznala cenu.
Věřte pane, z jeho oka
modlitba se ke mě nesla,
bylo to jak výkřik z hloubky!
Krásný byl v tom okamžiku,
pane, nad vás, nade všechny!
Vnořila se moje duše
v duši jeho, zůstane tam
v neskonalém milování!“

(Lumír 1901.)