Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam/VII. Spálení spisů Viklefových. Odpustkové bouře. Hus v nejtěžší klatbě
| Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam Arnošt Caha | ||
| VI. Hus obhájcem práv národa našeho. Dekret kutnohorský (r. 1409) | VII. Spálení spisů Viklefových. Odpustkové bouře. Hus v nejtěžší klatbě | VIII. Ve vyhnanství |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | VII. Spálení spisů Viklefových. Odpustkové bouře. Hus v nejtěžší klatbě |
| Autor: | Arnošt Caha |
| Zdroj: | CAHA, Arnošt. Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam. Brno : vlastním nákladem, 1919. s. 32–37. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Jan Hus |
Čtyři dni po vydání dekretu kutnohorského vydal král Václav nařízení, jímž se zakazovalo poslouchati papeže římského. Nařízení toho uposlechl ovšem Hus, avšak nikoliv arcibiskup s většinou duchovenstva. Následek toho byl, že arcibiskup dal Husa a jeho přátele do církevní klatby. Když pak Hus nepřestával kázati, vyhlásil arcibiskup nad Prahou interdikt, to jest zápověď služeb božích. Avšak Hus a přátelé jeho opět toho nedbali. Arcibiskup utekl z Prahy a král přísně stíhal ty, kteří nechtěli sloužiti mše.
Když arcibiskup viděl marnost svého odporu proti králi, povolil a uznal nového papeže Alexandra (zvoleného církevním sněmem v Pise). Do té doby všecko nepřátelství arcibiskupovo vůči Husovi bylo bez účinku, protože král stál na straně mistrově. Nyní bylo jinak. Nepřátelé Husovi žalovali v Římě u papeže, že Hus na svých kázáních velebí Viklefa a přidržuje se jeho učení. Na základě papežského listu nařídil arcibiskup, aby všecky spisy Viklefovy byly vydány, a zakázal Husovi kázati v kapli Betlémské.
Hus několik dní po tom ohlásil posluchačům svým v Betlémě, že se nepodrobí. Odvolává se k papeži a kázati nepřestane, i kdyby měl vyhnán býti ze země nebo zemříti ve vězení. Ihned také poslal ohlášené odvolání k papeži, jímž tehdy byl již Jan XXIII., dříve neblaze proslulý dobrodruh.
Arcibiskup rozkázal, aby spisy Viklefovy byly spáleny. Ohrazení university nepomohlo. V červenci r. 1410 spáleny byly knihy Viklefovy ve dvoře arcibiskupova domu na Malé straně. Arcibiskup sám podpálil hranici. Při tom bylo slavnostně zvoněno a zpíváno „Te deum“. Čin ten vyvolal bouře studentstva a lidu proti arcibiskupovi, který před hněvem lidu ušel do Roudnice.[1] Odtud vydal klatbu na všechny, kteří spolu s Husem podepsali odvolání k papeži.
Vyhlášení klatby vzbudilo novou bouři. Na obranu spálených spisů Viklefových vystoupil Hus se čtyřmi přáteli svými. Hájil i různých článků z těchto spisů. Když byla v pražských kostelích vyhlašována klatba na Husa, bouřil se lid a ztýral kněze, klatbu čtoucího. Kněží i mnichové většinou pak ze strachu ustali od vyhlašování klatby.
Král i královna poslali papeži listy, v nichž se ujímali Husa proti arcibiskupovi. Avšak papež nařídil Husovi, aby se dostavil předl soud do Říma. Arcibiskup pak ohlásil ztížení klatby. Hus žádal papeže, aby se nemusil osobně dostaviti do Říma, ale marně. Královští manželé opět přimlouvali se za něho, ale rovněž bez výsledku. Když se Hus nedostavil do určité lhůty, byl dán papežem do klatby. Avšak ani nyní nedbali Hus a jeho stoupenci zákazu konati služby boží. Arcibiskup Zbyněk brzy po tom zemřel na cestě za králem uherským Zikmundem, u něhož hledal pomoci v boji proti Václavu IV. i Husovi. Dotud však stál proti Husovi jako představitel této moci arcibiskup pražský, kdežto nyní vstupuje neohrožený kazatel betlémský v boj přímo se stolicí papežskou.
Až do této doby Hus uznával vrchní moc papežovu. Ale vlivem učení Viklefova a pak také proto, že tehdy tři papežové[2] přeli se o moc papežskou, vznikla u něho pochybnost, je-li vůbec církvi třeba papeže. O papeži Janu XXIII. bylo známo v Čechách tolik nepěkného, že přítel Husův Jakoubek ze Stříbra veřejně ho nazval Antikristem. O něco později oznámil Hus svůj souhlas s učením Viklefovým, že křesťanu netřeba věřiti v papeže.
Roku 1412 papež Jan vyhlásil křížovou výpravu proti svému odpůrci králi neapolskému Ladislavu, jejž nazval „proklatým křivopřísežníkem, rozkolníkem a rouhačem, znovu kleslým kacířem a příznivcem kacířů, který jest vinen zločinem uražení majestátu.“ Každý, kdo by se zúčastnil výpravy proti králi — křesťanskému — nebo přispěl papeži penězi, dosáhl plnomocných odpustků.
Hlasatelé odpustků v Praze (právě jako jinde) provozovali pravý „obchod s milostí boží“. Výběrčí papežův pronajal dokonce jednotlivé kostely (v ostatních Čechách celé kraje) kněžím-podnikatelům, kteří mu odvedli ustanovený obnos a prodávali odpustky sami. Tito nájemci nebyli ovšem kněží zbožní, nýbrž lakomci, hráči a podobní, kteří nestoudně kramařili se svátostmi a páchali rozličné hanebnosti.
Toto ohavné svatokupectví vzbudilo veliké pohoršení mezi lidem. Mistr Štěpán Páleč prohlásil, že list papežův Obsahuje „bludy makavé“. Ale když Hus naléhal, aby mistři na veřejném hádání[3] rokovali o tom, je-li universita povinna poslouchati listu papežova, opustila Páleče odvaha. Tehdy rozešel se Hus s Pálečem, nad nějž neměl přítele věrnějšího a milejšího. Sám praví o tom: „Přítelem Páleč, přítelkyní pravda; a jsou-li oba přáteli, pak svaté jest přednost dáti pravdě.“
Na velkém shromáždění celé university odporoval Hus bule (listině) papežově. Dokazoval z Písma, že papeži není dovoleno „tělesně bojovati ani zmocňovati k válce“. Takových rozkazů, jež zřejmě odporují vůli boží, není dovoleno poslouchati. Ještě ostřeji a úchvatněji odsoudil bulu papežskou Husův přítel Jeronym, ohnivý řečník.
Následek tohoto vystoupení proti odpustkům byl, že obchody vázly. Odpor lidu proti odpustkům byl tak veliký, že docházelo často k výtržnostem. Studenti uspořádali posměšný průvod a spálili bulu papežovu pod pranýřem za veliké veselosti lidu. Král vydal přísný zákaz, aby se již nikdo neodvažoval odporovati hlasatelům odpustků. Avšak ani tento zákaz nepomohl. Proto dali konšelé staroměstští zatknouti 3 mládence, kteří provázeli hlásání odpustků posměšnými výkřiky. Hus prosil za ně konšelů a ti slíbili, že se uvězněným nestane ničeho. Ale brzy po jeho odchodu rozkázali konšelé (Němci), aby všichni 3 jinoši byli popraveni. Nerozvážný ten čin měl v zápětí ohromné vzrušení. Těla popravených mladíků byla přenesena za ohromné účasti do kaple Betlémské a zde nábožně pohřbena jako těla mučedníků. Byl to krvavý křest opravného hnutí, zahájeného Husem.
Když ke dvoru papežskému přišly první zvěsti o vystoupení Husově proti odpustkům, přikročila stolice papežská k rozhodnému činu. Klatba, vydaná minulého roku na Husa, byla přitvrzena a zatížena. Ale ani nyní nebyl Hus dán do klatby pro kacířství, nýbrž pro neposlušnost, že se nedostavil do Říma.
Nikdo nesměl s Husem obcovati v jídle, pití i v jiném, přijmouti ho do domu, podávati mu ohně nebo vody. Kdyby Hus setrval v klatbě 20 dní, nastalo by nové ztížení klatby. Pak by do klatby upadl každý, kdo by s ním obcoval jakýmkoliv způsobem. Všude, kde by se prokletý zdržoval, měly býti zastaveny služby boží. Kdyby pak ještě dále byl v klatbě, měl každý třemi kameny hoditi na dům „jeho příbytku“ na znamení věčného prokletí.
Papež vedle toho nařídil, aby Hus byl zatčen, odsouzen a upálen. Kaple Betlémská, toto hnízdo kacířství, měla býti zbořena. Také mnozí přátelé Husovi byli dáni do klatby a pohnáni před soud do Říma.
Mistr odvolal se k soudci nejspravedlivějšímu a nejvyššímu — ke Kristu. Nepokládal se za vinníka a proto nedbal klatby. Kázal v kapli Betlémské jako dříve.
Ztížená klatba na Husa způsobila mezi Pražany novou bouři, která dosáhla vrcholu, když asi v září po celé Praze zastaveno bylo konání služeb božích. Faráři nechtěli křtíti ani pochovávati. Ozbrojení Němci přepadli kapli Betlémskou, v níž Hus právě kázal. Chtěli patrně zmocniti se kazatele, byli však zahnáni jeho posluchači. Hus však nechtěl býti příčinou dalších zmatků a proto opustil Prahu.
- ↑ Lid zpíval tehdy o arcibiskupovi Zbyňkovi, který prý se učil čísti a psali teprve tehdy, když byl zvolen arcibiskupem, potupnou písničku: „Zbyněk biskup Abeceda, spálil knihy aniž věda, co v nich psáno…“
- ↑ Církevní sněm v Pise sice sesadil oba dosavadní papeže a zvolil nového, ale poněvadž sesazení papežové se nevzdali, měla nyní církev celkem 3 papeže.
- ↑ Neznamená hádky v našem smyslu, nýbrž učenou rozpravu.