Lyrika lásky a života/Balada o jeseni vášně
Lyrika lásky a života Antonín Sova | ||
Drama | Balada o jeseni vášně | Balada (2) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Balada o jeseni vášně |
Autor: | Antonín Sova |
Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.23. |
Licence: | PD old 70 |
Park zapadlý je, poraněný
západu krví, steskem ženy,
jež pod lentiškem hřešívala.
Milenci odešli už s létem
i s opadalým, bujným květem,
ti, divoce jež milovala.
Teď, zrak-li vábí, spíše studí.
A hoří-li, jen soucit budí.
Jak vášni možno jeseň žíti?
Na prosincových stromech bělí
se luny paprsk chladně smělý,
na žlutých trávách, zvadlé síti.
Milenců stopy dosud vedou
tou travou vyprahlou a hnědou
až pod lentišek starým sadem.
Mrouc vášní zamyšlena stojí.
Vzpomínkou žal se nevyhojí.
Čpí louky vlhce zimním chladem.