Lehké a těžké kroky (1938)/Pout

Lehké a těžké kroky (1938)
S tou písní na rtech	Pout	Píseň matky

Údaje o textu
Titulek:	Pout
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 123 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Pout byla skeptická a frivolní
s banálními odrhovačkami.
Procházela mezi krámy
v svátečních šatech mládež okolní.

Šprýmovala a hovořila.
Daleko bylo od rána.
Srdce už byla rozdána.
Jen z marcipánu srdce zbyla.

Točil se poblíž kolotoč,
vtíravá muzika z hospody zněla.
Zašel jsem do kostela.
Nevím proč.

Prázdnotou zely lavice,
a zvuky zvenčí vešly se mnou.
Vnikala dveřmi v prostoru temnou
píšťal a hlasů směsice.

Směs chaotická zvenčí zpívala
života malý smutek, malou radost,
požitku žádost.
Jediná žena v chrámu zbývala.

Až k chladné dlažbě nachýlena
v modravých šatech bez grácie.
Z těch žen, jež život nehladí, jen bije.
Smutná žena.

A oko prodlí
u ženy nemladé, bez gracie,
s časně prošedivělými vlasy.
Za koho, zač se modlí,
za koho, zač se modlí asi?

II.

Za toho, který odešel v dálku
manžel či syn?
Ten bledý stín,
by byla milosrdná, prosí válku?

Za celý život v bídě-li,
za dny v bouři?
Za noci, kdy se oči nezamhouří,
že, smutné, příliš viděly?

Je cesta vrátká,
po které noha kráčela?
A trpí nyní příliš matka,
kde žena příliš trpěla?

Měl by tu někdo být
a nikdo tu není?
Odchod je věcí každodenní,
oč tíže jest se navrátit!

Já nevím, co v té ženě sténá,
jejího smutku neznám jména.
Vidím jen, že je zhroucená.
Vidím jen, jak je k dlažbě nachýlena.

III.

Je-li tu léku, léku dej,
nemilosrdný osude!
Je-li tu úděs, utiš jej,
je-li tu žal, ať nebude!

Osude, vzal’s té ženě dost,
vzal’s mládí, půvab, úsměvy.
Jestliže chmurná budoucnost,
ať se jí aspoň nezjeví!

Ten žal, ta bolest beze slov
chrám naplňuje setmělý.
Ta žena je tak vetchý krov,
jenž padne, vítr bude-li!