Lehké a těžké kroky (1938)/Pohádka špatně končící

Údaje o textu
Titulek: Pohádka špatně končící
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 59-61
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Je to tak stará pohádka,
znají ji malí i velcí!
Drží ji hudební doprovod
s pěknými kotrmelci.

Je to tak stará písnička,
zpívá ji na keři ptáček.
„Pro dobrou vůli musíme
jít do těch smiřovaček.

Jsou sice ve vládních předlohách
dost nepříjemné díry,
snad také past je tam nějaká —
nebudem kazimíry!

Přenechme Němcům nevděčnou
a záludnou tu roli.
Pro dobrou vůli musíme
jednat o čemkoli!“

Když píseň ptáčkovu uslyšel,
s respektem brouček ztichl.
A roli převzal nevděčnou
náš hloupý soused Michl.

A my jsme vesele skákali
a my se vesele smáli.
Radostí jsme až plakali:
„Ten si dal, ti si dali!“

Ale pak zrak jsme protřeli.
Hledíme na kraje širé.
Co se ti stalo, nebohý
německý kazimíre?

Německý kazimír civí dál
v teploučké té své skrejši.
A příští vládní návrhy
jsou nepřijatelnější.

Ale tím vším se nezmate
na našem keříku ptáček.
„Pro dobrou vůli musíme
zas do těch smiřovaček.

Nám vládní návrh na posměch.
Takové neznámé smíry.
By se kdos nemračil nad Čechem,
nebuďme kazimíry!“

A píseň ptáčkovu za moudrost
uznají po Čechách lehce.
Jenom ten Michl, hlupáček,
za boha zmoudřet nechce!

A my si vesele skáčeme a
 my si ruce mneme.
Michle, ty Michle pitomý,
teď tebe dostaneme!

Pak přijde nové jednání.
Přes moudrost přefortelnou
je příští vládní předloha
docela nepřijatelnou.

Je to tak stará pohádka,
a konec stejný vždy zcela.
Čemu se divím, pouze to,
že nás už neomrzela!