Labyrint světa a ráj srdce/XXXV. Šalomounovo tovaryšstvo rozplášeno, jímáno, smrtmi ohavnými sprovázíno
| Labyrint světa a ráj srdce Jan Amos Komenský | ||
| XXXIV. Šalomoun oklamán a sveden | XXXV. Šalomounovo tovaryšstvo rozplášeno, jímáno, smrtmi ohavnými sprovázíno | XXXVI. Poutník z světa utéci chce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XXXV. Šalomounovo tovaryšstvo rozplášeno, jímáno, smrtmi ohavnými sprovázíno |
| Autor: | Jan Amos Komenský |
| Zdroj: | James Naughton’s Pages |
| Vydáno: | 1663 |
| Licence: |  PD old 70 |
ŠALOMOUNOVI TOVARYŠÍ HORLÍ. Tak zmámeného vidouce, kteříž v komonstvu jeho nejpřednější byli, Mojžíš, Eliáš, Izaiáš, Jeremiáš, horliti náramně počali, před nebem a zemí, že se ohavností těch učastny učiniti nechtí, protestujíce, nýbrž celého zástupu, aby se marnosti a bláznovství vzdálili, napomínajíce. Že pak ne jedni za příkladem Šalomounovým předce postupovali, oni tím více se horlením rozněcujíce, tím zůřivěji hřímali: zvláště Izaiáš, Jeremiáš, Báruch, Štěpán, Pavel etc. Mojžíš nad to svým meče připasovati, Eliáš ohni z nebe zstupovati, Ezechiáš všecky ty maňasy troskotati poroučel etc.
NA ULISNÉ NÁMLUVY NEDBAJÍCE. To vidouce, které k svedení Šalomouna vyslány byly, Přívětivost, Ulisnost a Rozkoš, přivezmouce i filozofy, Mammona etc., obracely se k těmto, aby se pamatovali a mírněji sobě počínali, radíc: že poněvadž nejmoudřejší ze všech, Šalomoun, rozum svůj poddal a řádům světa, jak to tu každý vidí, obvyká, proč oni vytrhovati se a přes to mudrovati mají? Ale tu žádného slyšení nebylo; čím víc, že Šalomounův příklad mnohé svozuje a mámí, znamenali, tím více horlili, běhali, volali, řvali: kteráž věc veliké přinesla zbouření.
VEŘEJNOST PROTI NIM VYZDVIŽENA. Nebo královna od svých avizována jsuc, rozeslanými patenty veřejnost všudy vyzdvíhla, a ochránce těla svého, Moc, za jenerála zřídivši, buřiče ty jímati a všechněm na odivu trestati poručila. I troubeno lermo, a sbíhalo se množství k boji hotových, nejen z stavů žoldnéřů, ale i z vrchností, úředníků, rychtářů, soudců, řemeslníků, filozofů, mediků, juristů i samých kněží, nýbrž i žen v přerozličném kroji a zbroji (nebo pravili, že proti takovým veřejným světa buřičům veřejně sobě všickni, kdo pro mladost neb pro starost můž, pomáhati mají). Já vida valicí se vojska, ptám se vůdců svých: „Co pak to bude?“ Tlumočník: „Nyní ty zvíš,“ dí, „jak bývá těm, kteříž mudrováním svým roty a bouře v světě začínají.“
BITVA, JÍMÁNÍ, MORDOVÁNÍ, PÁLENÍ A JINÉ MUKY. Vtom onino oboříc se na jednoho, druhého, třetího, desátého, bijí, sekají, porážejí, šlapají, jímají, váží, do vězení vedou, jak čí při kom vzteklost měla: nad čímž mi div lítostí srdce nepuklo. Avšak sem, ukrutnosti té se lekaje, cknouti nesměl, všecken se třesa. I uzřím, že někteří z těch jatých a ubitých ruce spínají, odprošujíce činů svých, jiní, čím více s nimi zacházíno, tím více na svém stáli. Protož někteří tu hned před očima mýma do ohně metáni, jiní do vody házíni, jiní věšeni, stínáni, na kříž rozbíjeni, kléštěmi trháni, řezáni, bodeni, sekáni, pečeni na roštích. Aniž všeho vyčísti mohu, jak ukrutné smrti jim činěny: nad čímž plésali a výskali zástupové světa.