Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/Králi Vladislavovi
Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané | ||
Valentin Mezeřický | Králi Vladislavovi | Výstraha panstvu a králi na sněmu Uherském |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Králi Vladislavovi |
Autor: | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic |
Zdroj: | VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 170–172. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Karel Alois Vinařický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Převedeno z bratrského pravopisu. | |
Související články ve Wikipedii: Vladislav Jagellonský |
1. Sláva jeho editovat
R. 1500.
(Mit. str. 135.)
Válkami sobě jiný jmena výtečného dobývá:
Tobě, Vladislave, mír chvály a slávy podá.
K válce hrotů nebrousíš, lid nevodíš na porážku;
Ni brannou netasíš nástroje války rukou.
Říš tvoje pevna je přede, bujné tobě národy slouží:
A miliony lidu tvému se žezlu koří.
Dřív Polabí a Dunaj ke tvé se hlásily vládě:
A však i Visla nyní k tvému se trůnu kloní.
2. Zděděné ctnosti editovat
(Mit. str. 157.)
Čím to, že tak Vladislav spravedliv je, věhlásen a vlíden?
Táži se věstného druhdy Apolla boha.
On na to dí: Takový děd, ujec i rodič byl i máti;
Jak by se pak Vladislav státi měl odrodilým?
3. Štědrost editovat
(Mit. str. 157.)
Král Vladislav dobrou klade ke všemu míru a váhu,
I vtipu neschází dobrotivosti jeho;
Statky a chválu a čest rozdává, co kdo si žádá;
Věštcům knížky, Bohu svou duši obětuje.
4. Přílišná dobrota editovat
(Mitis, str. 133.)
Dobrotivý jsi, to dobře, pokud jen dobrota králům
Dobře sluší a lidem též je milými činí;
Však se bojím, aby nám a našim pak rovně potomkům,
A snad i Tobě tatáž dobrota neškodila.
Jsme tvrdošíjný lid, žádáme by vedlo se vůbec
Všechno jenom podlé soudu a vůle naší.
Aj kdeby neprospěl Vladislav, v Matiáše se proměň
Přísnějšího, by říš pevně se utvrdila.
3. Tatáž editovat
(Mit. str. 157.)
Města že jsou zpurná, nepokojno ritířstvo že bývá,
Lid že se závazkův zákona málo bojí:
Tím je Vladislavova nesmírná dobrota vinna,
Ačkoli pán, chce jenom národu býti Otec.
A však otec metlou kárá bujného mladíka,
A trestem povahu zmírňuje zatvrzelou.
Již kdeby uškodila vlídnost, aneb otcova láska,
Mocnářův obyčej sobě, Vladislave, zvol.