Poesie (Asnyk)/Kdo pravdu ctíte…

Poesie (Asnyk)
Světla	Kdo pravdu ctíte…	Naděje

Údaje o textu
Titulek:	Kdo pravdu ctíte…
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 138–139. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Kdož pravdu ctíte, kdo jste její sluhy,
kdo miláčky jste Isis zahalené —
vám všem je zrak svůj v ony ztápět kruhy,
kde temných hlubin svodný vír se žene.

Vám, kterých peruť stále k světlu duje,
jest volno zbloudit na rozcestí v mdlobě,
níž stoupat v propasti a v chmurné sluje,
hruď poutí tvrdou zkrvavěti sobě.

Z vás mnohý jde, mrak podzemí kde ztmělý,
a s očí ztrácí blankyt plný třpytu —
z té hrozné čelisti však vyjde celý,
krok jeho dál zas bude spěti k štítu!

Vám lze se nořit bez bázně, kde hrozí
noc, pochybností kde ční stíny bledé —
leč s cesty nesvedou vás pekla bozi,
neb k světlu každá vaše stezka vede.

Leč za sebou když vésti máte davy,
jichž myšlenka vždy při zemi šla nízká,
v tom nehledejte pýchy ani slávy,
že znáte lehce jíti přes skaliska.

Tam na strmé je nesvádějte srázy,
kde též se mnohdy silní muži chvějí,
kde lid, jejž nemoc, strasť a muka mrazí,
dá na vždy „s bohem“ svitu o naději.

Klid bezdné prázdně neodkryjte šerý,
kde stopa mizí, kde již noc se nední —
ten pohled ztěžka snese chodec který
a bez trestu dav nepřejde tam všední.

Jak dobrý vůdce činí, pod jich stopy
kde tvrdý břeh jim ukažte, kde jícen —
cíl zraku dejte, oporu, již chopí —
by nikdo cestou nezhynul v tůň zřícen!