Historie o těžkých protivenstvích církve české/Václav, pastýř církve arnoštovické a Kunrád, arcibiskup pražský
Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský | ||
Mučedlníci litoměřičtí. | Václav, pastýř církve arnoštovické a Kunrád, arcibiskup pražský | Václav švec, Martin Loquis, Prokop Jednooký a jiní. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | KAPITOLA XIII. - Václav, pastýř církve arnoštovické a Kunrád, arcibiskup pražský |
Autor: | Jan Amos Komenský |
Zdroj: | Citanka Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
- Když Albrecht, arcikníže rakouské, Zikmundovi, tchánu svému, proti Praze pomoc poslal, jezdci jeho ve vsi Arnoštovicích (nedaleko Milčína) faráře místa toho Václava, Bohu i lidem milého, s kaplanem jeho a s třemi sedláky a se čtyřmi pacholaty, z nichž nejstarší měl let jedenácte, zjímali, (kněží proto, že pod obojí sloužili, druhé že pod obojí přijímali), a do Bystřice, kdež ležení měli, k hejtmanu svému dodali, a ten je k svému biskupovi odeslal. Biskup tomu knězi, aby se sloužení pod obojí odpřisáhl, aneb že upálen bude, poroučel. On srdnatě odpověděl, že evanjelium tak pod obojí sloužiti učí, a tak i vaše mšály ukazují; aneboť tedy to jest dobře, aneb vymažte Písmo. Tou svobodnou odpovědí přatojící tu tak se rozlítili, že jeden z žoldnéřů železnou rukavicí v tvář ho udeřil, až mu krev nosem i ústy tekla. Tedy biskup zase ho hejtmanu odeslal, a hejtman opět biskupovi. A když tak celou noc z něho posměch měli, ráno v neděli vyvedeni všichni a na hranici tak spořádáni, že ti mdlejší tomu udatnému Kristovu rytíři Václavovi do lůna vkladeni byli. A když ještě biskup napomínal, aby se kalicha odpřisáhl, za sebe i za své věrný pastýř odpověděl: „Odstup to od nás, my tisíc smrtí raději chceme podstoupiti, nežli pravdy Boží v evanjelium tak patrně zjevné se odepříti.“ A hned na poručení kat hranici zapálil a je jako obět Bohu příjemnou s tím plamenem vzhůru odeslal, a pastýř po jiných nejposléze ducha Bohu oddal. Stalo se léta 1420, dne 7. července.
- A tohoť právě dne Kunrád, arcibiskup pražský, nad takovými ukrutnostmi se zhoršiv, a že pře papežská nepravá jest poznav, podobojím se býti vyhlásil, arcibiskupství se sebe složil, zbroj oblékl a Pražanům za vůdce vojska jejich proti papežencům se propůjčil. Za administratory pak konsistoře pražské zvoleni byli čtyři farářové pražští, M. Jan Příbram, M. Prokop Plzenský, M. Jakobellus a Jan Želivský. A tenť byl počátek konsistoře pod obojí, kteréž potom císař Zikmund (arcibiskupství obnovuje) stavům povolil a přísahou potvrdil.
- Nicméně přece nepřátelé se zlobiti a bouřiti nepřestali, z kterýchžto jeden aspoň hrdinský čin, téhož roku vykonaný tuto se připomenouti můž. Jmenovitě že dne 26. prosince (na svatého Štěpána) Hynek Červenohorský, hejtman jaroměřský, vpadna do kostela ve vsi Krčíně, když svátostmi slouženo bylo, některé pomordoval, některé zjímal. A což zlořečené paměti hodné jest, vzav s oltáře vína plný kalich, koni svému podával a vypiti dal, mluvě, že kůň jeho též jest pod obojí.