Historie o těžkých protivenstvích církve české/Jan Augusta, Jakub Bílek, Jiří Israel zjímáni
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | KAPITOLA XXXVI. - Jan Augusta, Jakub Bílek, Jiří Israel zjímáni |
| Autor: | Jan Amos Komenský |
| Zdroj: | Citanka Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
- Třetí věc, kterouž Ferdinand na Bratří vložil, bylo poručení, aby bratrští kněží byli jímáni. Protož se rozprchli z části po Moravě, kteráž v tu bouřku pojata nebyla; z částky, aby ne dokonce svých posluchačů opustili, po skrýších, odkudž nevycházeli leč na větším díle v noci, a věrně navštěvovali, i po domích, kde potřeba byla, přisluhovali; což za několik let trvalo.
- Tři z nich v ruce nepřátelské padli: Jan Augusta, biskup jejich, s Jakubem Bílkem, svým pomocníkem, a Jiří Izrael, správce církve turnovské. Ale ten divnou Boží pomocí z hlubokého na zámku pražském žaláře vysvobozen byv, za svými do Prus se odebral. A potom Polákům za apoštola od Boha dán byl. Nebo když jednou i po druhé z Prus do Moravy, kdež z Čech vyhnaní kněží se zdržovali, skrze Veliké Polsko cestu měl, tedy na několika místech, když se příčina poskytla, slovo Boží kázal s takovým prospěchem že i z šlechty mnohé, ano i vévody a kastelány získal, i v málo letech v Velikém Polště do dvacíti církví vzdělal. A toť byl počátek těch církví v Polště, kteréž posavad obyčeje konfesí české zachovávají.
- Nad Janem Augustou, když se do vězení dostal, nejinak triumfovali nepřátelé, než jako někdy Filištýnští nad Samsonem, jatého měvše. Nebo muž ten po vší zemi byl rozhlášený nejen proto, že byl přední bratrských kněží starší, ale také pro jeho časté s kališnými i v rozmlouváních i v spisech hádky, kteréž on tak šťastně v Čechách, jako Luter papežence v Němcích přemáhal. Byl také za nějaký čas Luterovým učedlníkem; a potom časté listy k němu psával a od něho míval. Za kterouž příčinou nepřátelé toho stavu Ferdinandovi prokázaného neposlušenství všecku vinu na samého jediného Augustu sčítali, jako by on spolu s svými chytře sobě i jiné stavy pozískav, tomu chtěl, aby Ferdinanda nechajíce, Jana Fridricha, kurfirsta saského, za krále sobě vzali, a že kdy by byl císař bitvu prohrál, konečně to by se bylo stalo.
- To tak hrozné spiknutí aby vyjeveno bylo, falešný člověk k tomu se užiti dal, že Augustu k přátelskému promluvení, jakoby dobrou radu k zmenšení těch trápení dáti myslil, požádal, a tu hned ho jal a do Prahy poslal. Kdež komisí nařízená po třikrát ho mučiti kázala, jako i Jakuba Bílka, pomocníka jeho. Ale když žádné nešlechetnosti ani znamení nějakého při nich se neshledalo, zanecháni jsou ve vězení celých sedmnácte let, a teprv po smrti Ferdinandově v létu 1564. propuštěni.