Historie o těžkých protivenstvích církve české/Celá Česká země potupena.
| Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský | ||
| Jan Hus a Jeroným Pražský, s jinými některými mučedlníky | Celá Česká země potupena. | Mučedlníci Táborští |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | KAPITOLA IX. - Celá Česká země potupena. |
| Autor: | Jan Amos Komenský |
| Zdroj: | Citanka Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
- Nenasytili se krví jejich nepřátelé, ale v rady krvavé vešli, jak by celý ten národ zahladili. Nebo když přední páni čeští v počtu 58 jménem vší obce české psaní k tomu koncilium učinivše, rukama vlastníma se podepsali, pečeťmi upečetili a na to se doptávali, proč tak nespravedlivě jejich duší pastýře, muže nevinného, pobožného, svatého, učitele pravdy Boží věrného potupili? (Psaní toho dátum bylo: v Praze léta 1415. 2. dne měsíce září.) Oni na to psaní, jako ani pánům moravským na podobný v té příčině učiněný list, žádné odpovědi nedali, ale psali k jiným milí ti koncilium toho otcové, jako ku panu Janovi z Michelsberku, Alšovi Škopkovi z Dubé, Albrechtovi z Choltic atd., o nichž věděli, že i v přednosti jsou postaveni i římskými pověrami omámeni. Těch oni žádali i je v tom sobě zavazovali, aby církev římskou sobě poručenou měli, a aby Janovi, biskupu litomyšlskému, v potlačování kacířstva i kacířů nápomocni byli. Datum v Konstancí léta 1416. dne 22. měsíce března.
- Z čehož pošlo, že když tak Čechové od koncilium roztrženi a proti sobě ozbrojeni byli, zjitření, svády, nenávisti den ode dne více a více mezi nimi rostly, až duchovníci s kazatelnic husity vylučovali, proklínali, a aby je tím více zošklivili, rozličných lživých důvodů k tomu užívali. Mezi jinými věcmi i toho, že do svic voskových knoty prvé blátem oblepené dávali, a když oheň vosk ztrávě k tomu blátu dohořel, a svíčky tehdáž při tom husitů proklínání od vlhkosti bláta hasly, že hle i tím divem Bůh sám ukazuje, jak ti zlořečení kacíři ani světla užívati hodni nejsou, křičeli. A tak z obcí je vyháněli a všelijaká protivenství jim činili; i kostely, kde jen mohli, gvaltem odbírali. Kteráž věc léta 1419. dne 13. července takovou v Praze učinila bouřku, že od obecného pozdviženého lidu v Starém městě páni radní i s rychtářem skrze okna z rathauzu vyházeni a od lidu na špice oštípů neb kopí rozchytáni byli.
- Od téhož koncilium zvolený papež nový, Martin V., v létu 1418. z Kostnice lahodný sice list k Čechům poslal, a je, aby Viklefových i Husových bludů odvolali, namlouval; potom však léta 1420. ve Florencii klatbu na ně vydal a císaře, krále, knížata, markrabata, hrabata, pány, hejtmany, města i obce proti nim k vojně struboval, prose, aby pro rány Kristovy a pro vlastní své spasení, spolčíce se vespolek, na Čechy udeřili a ten svatokrádežný a zlořečený národ dokonale vyhladili. Kdež i každému nejbezbožnějšímu člověku, kdož by jen jednoho Čecha zabil, všech jeho hříchů dokonalé odpuštění slibováno.
- Tím podnětem císař Zikmund se vší německou říší a se všechněmi blízkými králi zapálen byv, otrokem se antikristova tyranství učinil, když toho hned roku do země České velikým vojskem vtrhl a celých třinácte let ji hubil. A toť byla ta vojna, kteráž husitskou sloula, o níž napsal Aeneas Silvius, že se jí potomkové více budou diviti, nežli věřiti, proto že v ní žádného neměli štěstí papežští houfové, ale Žižka, vůdce český, a jeho pomocníci vždycky vítězili.
- Avšak Čechové sami mezi sebou divně se pomíšeli; když někteří při císaři a při papeži stáli; jiní kalich (odkudž kališní pojmenováni) horlivě zastávajíce, k společným mordům náramně tyransky proti sobě rozpáleni byli.