Údaje o textu
Titulek: Kapitola 49.
Autor: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj: [1]
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Řivnáč, 1854
Licence: PD old 70

Sumovní vypsání vší země Svaté v okršlku jejím, a s městy předními v ní; též o minci, kteráž tam nyní obecně jde, a přitom závěrek dílu prvního.

Země Svatá, kteráž se v Starém Zákoně a u Josefa od jména Chána, syna Noë, Chananejská aneb Chánaan jmenuje, proto že v ní Chán s syny a potomky svými bydlel. Genes. 10., Psal. 73., Ezech. 38., Hieron. in Ezech. 5. Ptolomaeus a jiní cosmographové nazívají ji Palaestinam, jakoby řekli Philistinam, od Filistinských. Obyčejně se pak zemí Svatou nazívá.


Jest pak díl a krajina Syrské země, majíc k východu syrské a arabské hory, Gilead Hermonim a Trachonitské nazvané; k straně polední poušť Pharan a Egypt; od západu moře Veliké jináč Mediterraneum; od půlnoci hory Libánské. Num. 34. Hier. in epist. ad Dardanum.

Na dýl vztahuje se od strany půlnoční až k polední, totiž od hor Libánských k poušti, a pokládá se okolo čtyřidceti mil našich; na šíř od moře až k řece Jordánu, okolo 13 neb 14 našich mílí. Ač pak jiní, jako Brocardus itin. 7. veliký počet mílí a na sta pokládají : však oni počítají míle na hodiny cesty, a něco větší nežli vlaské, mnohem pak menší nežli naše; kteréž se vlastně na naše míle, pro nejednostejnost cesty, kteráž v rovinách a v horách větší a menší bývá, počísti nemůže.

Pro velikou pak svou úrodu, zdravé a mírné povětří, hovad pitomých i divokých veliké množství, ptactva, ryb, obilí, rozličného vína, oleje, cukru, ovocí fíkového, granátového, limounového, pomorančího, a jiných všech potřeb dostatek, ústy vlastními božími za zemi mlékem a strdí oplývající vyhlášená byla (Deut. 8., Joseph. 5. ant. 3.). Ano také pro veliké množství údolí rozkošných, vrchů se zelenajících, rolí úrodných, řek a lesův příhodných, měst, městeček, hradů, vesnic mnohých, zemským rájem nad jiné země ve všem světě slouti mohla, a někdy byla, tak jakž u prostřed světa, podobně srdci v těle nejpodstatnějšímu, svým položením zůstává. Z té příčiny nenadarmo od boha Abrahamovi a semeni jeho dána byla. Exod. 3., Ezech. 20.

Podlé toho také slavných a svatých patriarchův, prorokův, králův a nad to výše spasitele našeho pána Jesu Krista, apoštolův a jiných svatých z větší částky vlastí, obydlím a hrobem byla kdožby tedy té země za slavnou a vší chvály hodnou neměl a nevychvaloval? Ačbych pak slušně měl a mohl dosti obšírně o té zemi vypisovati, však krátkosti šetříc, a k závírce po mnohém psaní, jako ku přístavu po dlouhém plavení směřujíc, toliko zeměpisné kraje a města její přednější položím.

Dělí se pak země Svatá na tři díly: na Judskou, Samařskou a Galilejskou krajinu; a ti dílové společně na dvanáctero pokolení Israelské, i s tím co za Jordánem, rozvrženi byli.

V prvním dílu, totiž v Judstvu, byly přední města : Jerusalém, Bethania, Hebron, Emaus, Lidda, Joppen a pět měst Filistinských Gaza, Ascalon, Gad, Ascod, Ecron.

V druhém dílu leželo Samaří, od něhož ten díl své jméno má, a tam stolice králův Israelských bývala; Sichem, Tirza, Caesarea Stratonis, Jesreel, Naim atd.

V třetím dílu Galilejském byly města: Sidon, Tyrus, Sarepta, Betsaida, Kafarnaum, Tyberias, Kana, Nazareth, a s oné strany Jordánu: Astaroth, Cherozaim, Gadara etc.

Měst královských bylo čtyřidceti sedm; biskupských, v nichž stolice biskupské byly, třidceti šest. Josephus 14. ant. 11. vyčítá pět měst, v nichž parlamenty aneb soudové se drželi, totiž v Jerusalémě, Gadaře, Amathunte, v Jerichu a Sephonym Galilejské.

Jak lidná země byla, ač na mnohých místech v písmích svatých častý počet lidu jest poznamenán, však toliko tento položím, kterýž za krále Davida vyhledán byl, a jest v 2. Králov. v 24. kapitole : do třináctikrát stotisíc mužův branných a k boji hodných, krom dětí, žen, starých lidí a jiných k boji nespůsobných počteno a poznamenáno.

Nejposléze doložím i toho, jaké se mince na té cestě po panství tureckém, od ostrova Cypru až do Jerusaléma, užívalo toho času, když jsem já tam byl.

V Cypru mají zlaté turecké, jimž zlaté sultanini říkají, a platí tolik co Benátský cechin, to jest uherský dukát, kterýž učiní devadesáte asprů, asprů osm jednu seja, seja čtyři majdyny; dukát turecký učiní čtyřidceti pět majdynů a sejas jedenácte a jeden majdyn. Tolary tyrolské, kurfirštské a jiné rádi berou, proto že z nich drobné mince aspry, majdyny a sejas dělají, a platí jeden dvadceti osm, devět i třidceti majdynů; v některých místech tolary piastri nazívají. Kupci naši, kteří v těch zemích obchod vedou, když s sebou tolary přivezou, nemalou sumu na nich tam vydělají.

V Jerusalémě nejraději berou Benátské cechini, a to které jsou nové. Od stříbrné mince drobné, krom asprů a majdynů, tam jsem neviděl.

Aspra jest mince drobná, co u nás malý peníz, ale ještě jednou tak tlustá, však stříbrná všecka, po obou stranách má litery turecké vybité; platí naší mince okolo čtyř velkých.

Majdyn má také jisté litery, a něco málo větší jest nežli aspra, platí okolo osmi velkých, tak že seja stříbrná mince a na spůsob dutku veliká, čtyři groše bílé a čtyři velké naší mince učiní.

Těch, kteří minci falšují, mnoho se v Turcích nachází, tak že v Cypru, v Egyptě, v Damašku, v Tripoli, a co dál ode dvora Konstantinopolitánského jest, mnoho měděných majdynů, a více nežli dobrých mají; však když kterého takového postihnou a dosáhnou, za živa ho z kuže svlekou a odrou bez milosti.

Při zavírce kratičce doložím: když jsme v Jerusalémě, po putování a chůzech k místům svatým, v klášteře odpočívali, často jsme u večer s mnichy, z nichž někteří dobří hudebníci a zpěváci byli [zvláště jeden rodem z Milána, kterýž v kapelle slavné a svaté paměti arciknížete Karla Rakouského v Štyrském Hradci vychován byl] na tom altáně, o němž jsem nahoře psal, že jsou nám na něm nohy myli, všelijaké pěkné mutety a kusy čtyř i pěti hlasův zpívali. Čímž jsem byl probuzen k složení jedné mutety na text z žalmu 124., tehdáž v mysli mé obzvláštně ležícího, soudě vedlé toho textu, jak veliké potěšení a důvodnou příčinu ku potvrzení víry a naděje k bohu sv. David lidu božímu nad položením hory Sion a Jerusaléma bral. Pročež tím bedlivěji na ta místa jsem patřil, a poznal nemalé posilnění v mdlobě své, že jako přepevným základem, pro skály a velikost svou, hora Sion v stálosti nepohnutelné jest a trvá : my na tomto světě života a putování našeho, nemohouce tělesnýma očima víry viděti, kterážto vedlé vlastnosti a moci své budoucích věcí se naděje, přítomným i pominulým svědectví dává, tak jí sobě před oči mysli a ducha našeho stavěti a předkládati máme, abychom skrze ni, jako na tu zevnitřní přítomnou horu Sion, na milosti a lásky boží pojištění a slibův splnění patříce, ní nepochybně osvěcováni a utvrzováni byli; jakž to pěkně svatý Pavel v epištole své k Židům v 10. a 11. kapitole vypisuje.

Ač pak někdy časové věci přítomné činí pominulé, a zase pominulé jako přítomné, a ještě více, budoucí jako přítomné představuje; však ona spůsobem hory Sion předce jedna a táž zůstává, vedlé povědění svatého Augustýna in tract. in Johan. 45. : „Časové proměnu vzali, a ne víra; nebo víra obojí spojuje, i ty, kteříž že přijíti měl, i ty, kteříž že přišel, uvěřili,“ A jakž vrchové a hory veliké město Jerusalém obkličují, tak že pán bůh lid svůj mocí svou božskou zastupuje, a to na věky, vedlé propovědění sv. Pavla k Římanům v 8. kapitole : „Když jest bůh s námi, kdo proti nám?“ I kdožby nad takovými sliby a zámluvami božskými neplesal a se neradoval? Pán bůh rač každého u víře pravé a ovoci jejím rozmnožovati. Amen.

Skonává se první díl cesty Krištofa Haranta z Polžic.