Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl první/Kapitola 45.

Věr a sekt křesťanských v Jerusalémě rozličnost, vedlé jmén, jimiž se dělí, vypsaná.

Rozličné víry a sekty křesťanské v Jerusalémě. Křesťané v zemi Svaté. Příčina tažení proti Turkům.


Netoliko v kostele hrobu božího, ale i jinde v zemi Svaté, kromě latinských, totiž katolických Římských křesťanův, mnohých jiných sekt a náboženství z rozličných národův křesťané se nacházejí, jako ku příkladu Řekové, Armeniáni, Georgiáni, Syriáni, Nestoriáni, Jakobité, Abyssini, Maroniti a jiní, kteříž tejně se drží, a vůbec tak jako tito známi nejsou. Dotčení pozůstávající v místech svatých jsou napořád stavu duchovního, a zdržují se v vyměřených a jim za veliké peníze oddaných místech (kteréž každoročně Turku dávati musejí); pro žádnou jinou příčinu, nežli aby v nich náboženství své přes celý rok konali, a když svátkové jejich výroční přicházejí, k nimž valné a na tisíce ode všad chodí, aneb mimo ty když obzvláštně k místům svatým putují, aby měli lidí z svého náboženství, kteřížby se jich ujímali, za ně Turkům řečňovali a jim v náboženství na místech svatých posluhovali.

Pročež maje Turek toho nemalý zisk a plat, dotčeným křesťanům dobrý pokoj dává, a jim v náboženství jejich překážky nečiní. Dotčení pak kněží každý od svého národu vychování mají, spolu svorní jsou a jedni druhých nehanějí.

Ač po městech předních a kupeckých všech těch národův světští lidé a kupecké obchody vedoucí se nacházejí, v nichž netoliko zvláštní ulice a domy, ale i kostelíky a kaply mají; a však co jich v zemi Svaté jest a poddaných Tureckého císaře, ti nikdež kostelů svých nemají, nežli v Jerusalémě, a na některých vůkol málo místech, tak že ti, kteříž daleko jsou v horách a v zemích dalekých, jako v Arabii, Armenii, Cilicii etc., ti služeb božích přes celý rok, a mnozí pokud jsou živi, dojíti nemohou, leč na jisté svátky výroční k místům dotčeným putují a dojdou, což velmi nebezpečně, pracně a s opuštěním živností chudým nebohým lidem přicházeti musí; i což nejlítostivěji jest, že skrz nečasté slýchání slova božího, a pro nedostatek čistých služeb božích, v neznámosti boží a rozpustilosti čím dál tím víc se rozmáhají, a nebrzy se mezi obecným lidem najde, kterýžby věděl a povědíti mohl, co věří, dosti maje na tom, že k otce svého víře zevnitřně se přiznává, aneb křesťanem se býti praví, v jiných věcech třebas větších pověr, nežli Turci sami a pohané, užívati bude: toliko o to péči maje, jakby v rozkošech těla a potřebách vezdejších, buď pak prostředkem krádeže, aneb třebas i zabitím bližního a nejspíše spolukřesťana (proto že se ho Turci, vrchnost těch zemí, netak ujímají jako Turka), aneb jinými zlými cestami se rozmáhal, a svůj život bez prací těžkých a starosti strávil.

Při kostelích žádných zvonů nemají, ani jakých hodin, ale chovají místo toho zvoníka, kterýž v čas kázaní neb modlení po ulicích obchází a v rukou kyje tlusté nese; těmi v ulici na dvéře domu, k tomu naschvále tlustě a pevně udělané, a jest-li ulice veliká, tehdy na dvoje dvéře udeří, až se rozlíhne po vší ulici, a tím je svolává do shromáždění, jiným spůsobem nežli Turci; o čemž na svém místě doleji oznámím.

Když do kostela vcházejí, téměř turecké, perské, arabské atd. obřady zachovávají; nebo obracejí se tváří k poledni, a breptajíc tichým hlasem, ruce vzhůru zdvihají, a hlavu pod sebe se vším tělem k zemi skloňují, tak poklonu činíce; po té padají na zem, často zemi líbají, a modlí se velice s pošmournou horlivostí. Bezpochyby že to od Židův starých chytili, kdež psáno stojí, že patriarchové a proroci ten spůsob modlení zachovávali. V knihách Mojžíšových na mnoha místech, a 3. Reg. 18. tato slova stojí: „Eliáš pak šel na hůru Karmel, a padv na zem, sklonil hlavu svou až k kolenům modle se.“ Item 2. Esdrae 8.: „I odpověděl veškeren lid: Amen, amen! a pozdvihše rukou svých poklonili se, a padše na zem modlili se pánu bohu.“ Týmž spůsobem Kristus pán náš spasitel v zahradě padaje tváří svou svatou na zem, po třikráte se horlivě modlil. Kterýžto spůsob modlení v pravdě i při těch pohanech obzvláštní probuzení a vroucnost spatřujícím spůsobuje.

Ač pak jsou rozdílného a sobě protivného náboženství, však pokoj bez hádání, bez kaceřování jedni druhých a jiných všelijakých nespůsobův zachovávati musejí: sic jináč je Turci hned vězením, bastonadami, totiž kyjmi bitím, a peněžitou pokutou smíří. Jakž se to přihodilo před lety u našich sousedův Uhrův; nebo když se tam křesťané hádali o obrazy v kostelích, a jedni je chtěli míti, jiní nechtěli, porovnal je baša z Temešváru, vyházev obrazy svatých z kostela a jim jej odňav, místo toho chatrný plácek a dvorček nepřikrytý jim oddal, nad jehožto dveřmi šavli pověsiti dal, aby, nebudou-li pokojní, tou potrestáni byli.

Sic vůbec v náboženství překážky žádné nemají, a všudy zjevně k němu se hlásiti mohou; ač o to často rady od bašův některých držány byly, kterakby mohli a měli všecky křesťany z panství tureckého vyhnati aneb k svému náboženství přinutiti; až i za času Solimanna, málo před dobytím Zigethu, muphti a cadilescherové (o nichž v druhé knize povím), navedeni byvše od bašův, císaře napomínali, aby křesťany a Židy k musulmanství přinutil; ale on místo mnohé odpovědi vedl se s nimi k oknu, kteréž šlo do zahrady, a z toho jim ukázav rozličných barev kvítí, toto řekl: „Jakož rozličnost kvítí netoliko nehyzdí zahrady, nýbrž oči i smysly občerstvuje a obveseluje, tak rozličnost náboženství a víry nerci-li mým zemím neškodí, ale v mnohých příčinách úžitek přináší, když toliko oni pokoj zachovávají a mých poručení poslušni jsou.“

K úřadům žádným křesťané připouštíni a na vojnu potřebováni nebývají, ani jaké válečné zbraně v moci své míti smějí. Čtvrtý díl všech úžitkův od dobytka, zrostu zemského, z obchodů, řemesl a všech výdělkův dávati, a přes to od každé hlavy, od jistých let počnouc, po dukátu poplatku odváděti, a kdo nemá co dáti, má-li děti, ty do služebnosti prodati, aneb sami do pout se dostati a dotud žebrati aneb robotovati musejí, ažby sobě peníze vyžebrali a vysloužili. Barthol. Georgievicz de Turc. mor. Přes to všecko vždycky třetího roku třetí pacholátko berou, shromáždíc jich houfem v každém městě; tu vybírají co nejzdárnější, neohlédajíce se nic, jediný-li jest syn otce, anebo jest-li nejmilejší, když se jim toliko líbí a hodí, to obřeží a Turka z něho udělají, a potom taková pacholátka až do zrostu dospělého amazoglany, a jakž Leuencl. hist. musul. atzamoglaui, česky „děti poplatní“ jmenují. Du Villamont. Před lety desáté dítě toliko brávali.

Pročež nebozí křesťané úpějí a touží po křesťanské svobodě, žádostiví jsouce, abychom buďto zde v našich končinách s Turkem válčíc, aneb prati němu veřejně do jeho země táhnouc, se všech stran štěstí proti tomu ukrutníku měli, a když dobré noviny o nás slyší, z nich se radují, a zase z zlých se rmoutí. Jakož pak mělaby ta sama příčina (ač jest jiných mnoho hodnějších a větších) křesťanské mocnáře k válce proti Turku pohnouti; nebo jakbychom do země jejich vtrhli, hnedby chudiny vzhůru byli a znátiby dali, že „strach netrvánlivé slouhy činí“ (Erasm. Apopht.), a vedlé Pub. Syr. Mima povědění: Multos timere debet, quem multi timent; Muchos a de temer, a quien muchos temen; že se mnohých báti musí, kohož se mnozí bojí; tak žeby Turci domácím i přespolním křesťanům odepříti těžce mohli.

Té jejich volné hotovosti k pozdvižení máme příklad mimo jiné tento : Když don Juean de Austria u Naupactu tureckou armádu léta 1571. porazil (jakž o tom nahoře více položeno jest), tehdáž mnohá města a krajiny v Řecké zemi a Dalmatii proti Turkům se pozdvihše, některé pevnosti opanovali, Turky z nich vyhnali a za pomoc křesťanův žádali; když však žádné pomoci neměli, byli mocí násilnou od Turků podmaněni ač ne bez velikého s obojí strany krveprolití; což ubohým lidem naší velikou nesvorností a válčením jedněch proti druhým v těchto našich vlastních krajinách přišlo, ano i nemalou příčinu jsme k tomu dali, že v poddanost Turkům přivedeni byli, netoliko při ztracení Konstantinopolitánského, ale i Trapezuntského císařství; nebo máme toho paměti, že jest císař Konstantinopolitánský při concilium Konstanském křesťanstva těchto západních zemí snažně o pomoc žádal, a žádostiv byl osobně se do Říše vypraviti, ale pro naši nechut a neochotnost k obojímu sešlo s jednoho i druhého, až naposledy od nás opuštěn byv, v pohanskou moc přišel. Act. Concil. Constant. Annales Reipub. Basil. Léta 1459, císař David z Trapezontu, vida že Turek opanoval císařství Konstantinopolitánské, spolčil se s jinými v těch končinách křesťanskými i pohanskými knížaty proti Turkům, a mimo to psal i poslal posly své ku papeži Pio II., císaři Fridrichovi III., králi Franckému, a knížeti Filipovi Burgundskému, vedlé něhož i král Perský, kníže Georgiánské a jiní, každý zvláštní psaní od osob svých po vyslaných naschválních odeslali, žádajíce z těchto krajin proti Turkům veřejného tažení a pomoci, slibujíc, že s své strany chtějí upřímně a vedlé možnosti útok na Turka učiniti, jakž na důvod toho v každém psaní ze jména toho doloženo bylo, co kdo z nich vedlé smlouvy mezi nimi učiněné lidu vypraviti měl; jako ku příkladu císař Trapezuntský 30 galer a na nich 20.000 lidu vypraviti měl; Georgius, král Perský, 60.000; Gorgora, kníže Georgiánské, 20.000 jízdných; Bendian, král Mirigreliae (nyní - jakž doleji, kdež o Georgiánech píši, znáti - Mangrelliae slove) 60.000; Rabia, kníže Anacoziae, 30.000; Berdebech, Armeniae menší pán, 20.000 ; Asambech, král Mesopotamie, 50.000; národ Githorum a Aranorum 10.000; Coramannus a Ismailbech, mahumetánského náboženství: ti všickni v dotčených psaních ze jména postaveni jsou, a snažně o to pracovali, aby naše mocnáře k témuž přivedli, ale nic nespůsobili, nýbrž naši sami se mezi sebou bijíc, vraždíc, ty všecky svrchu položené Turkům v loupež dali, krom krále Perského a Georgiánského; ostatní všickni posavád pod tyranstvím tureckým zůstávají; jakž toho historie těch časův plné jsou. Eneae Syl. epist. Acta concil. Mantuani, Volaterranus, Achil. Gassarus, Donat. Bassius, Philip. Bergomensis. Aby pak každý věděl pravý rozdíl a zvláštní nejednomyslnost položených křesťanův, jednykaždé obzvláštně po titulích ze jména klásti a vypisovati budu.