Básnické spisy (Kalina)/Zazděná panna

Básnické spisy (Kalina)
Růže Krumlovská	Zazděná panna	Lichvář

Údaje o textu
Titulek:	Zazděná panna
Podtitulek:	(Zedník) Baláda
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 80–83. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vítr šumí, vítr vyje
A do vetchých oken bije.
Zedník ve chaloupce bídné
Čítá s ženou klopoty dne,
Dítky na slámě po zemi,
Přikryty hadry, sukněmi;
Kmit kahánku dosti sporý
Osvěcuje bídné tvory.
Otec podpírá hlavu tížící,
Umlkl, myslí — ticho v světnici.
V tomtě kočár zarachotí;
„Jdi pak,“ praví zedník k choti,
„Koukni se ven, kdo to as
Přijíždí v tak pozdní čas?“ —
A vstříc jí jdou dva neznámí:
„Vzhůru, mistře! jeď ty s námi,
Máš co zdít, dobrý plat dáme;
Nuže nedli, my spěcháme!“
Zedník zaražen se zdráhá,
Ač ho láká kořist drahá;
Kdy však sama žena radí,
S pány ve vůz se posadí;
V koně zapráskne kočí,
Zedníku zavážou oči.
„Kam jedem?“ — — „„To se neptej —
Jenom v naši vůli se vzdej!““
Jedou ulicemi sem a tam,
Zedník jede, neví kam;
Až, kdy místa dojedou,
Mistra vzavše pod paže,
Po schodech vzhůru i dolů vedou;
A mu šátek odváže,
Náhle s mistrem vůdce stane.
V sklepě vidí se: zde výklenek,
Malta a cihly přichystané.
Z dáli dochází pláč a jek;
Blíž a blíže se to béře;
S třeskem otevrou se dvéře:
Otec lítý dceru vlíká —
„Zazdi ji!“ zahřmí na zedníka.
Dívčinka tu v rouše bělém,
Třese se na těle celém,
(S lící růže setřeny,
A oči uslzeny,)
Klesnouc k nohám otce svého,
Dí, ruce k němu vzpínajíc:
„Šetř aspoň robátka mého,
Jež pod srdcem nosím šestý měsíc.“
„„Nešetřilas rodu svého,
Každý čas zachovalého,““
Otec se na ni oboří
A zlostí celý jen hoří;
„„Mělas chovat oheň neviny,
Otrapný výrodku rodiny,
Svévolněs ho utuchnout nechala,
Otcův svých počešti nedbala,
Hříchu svého““ dí „„lituj,
Na trapný se los hotuj!““
Lítě dívku uchopí,
Strčí ji ve výklenek,
Z očí srší krutý Vztek:
„„Zazdi ji,““ se usopí,
A kdy mistr váhá,
Pán po meči sáhá.
„„Já tě lítosti naučím! —
Zazdi ji, ti poroučím!““
Cihla na cihlu, a výš a výš
Vstoupá zeď; — tu panny skrýš
Trouby zvuk archanděla jen
Rozvalí ve soudný den.
Dokonáno, hrobka zavřína,
Bije dvanáctá hodina! —
Mistru hodnou odměnu dali,
Oči zas mu zavázali,
V kočár s ním, jedou sem tam,
Kde a kudy bůh ví sám;
Až ho kdes vysadějí —
Prásk do koní! odjíždějí.
Mistr běží, ústa se mu pění;
Bídnou hlavu posedlo třeštění:
Krvavou mzdu doma počítá, sází,
Své manželce na hlavu ji hází;
Zas o rodu haně,
O zazděné panně
Šepce, ryčí, pláče, vyje,
Vlasy rve, v čelo se bije;
Nastojte, neštěstí!
Hlava bídná třeští! —
Voda šumná z dáli hučí,
Noční sova strašně skučí.