Moderní básníci angličtí/Aziola
(přesměrováno z Aziola)
| Moderní básníci angličtí | ||
| Noci | Aziola | Nářek |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aziola |
| Autor: | Percy Bysshe Shelley |
| Původní titulek: | The Aziola |
| Zdroj: | Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 211. Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Vydáno též v SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 122–123. | |
„Křik Azioly neslyšíš?
Jest jistě blízko již,“
tak děla Mary, v tmách jsme byli,
než světlo rozžato, než hvězdný zaplál lesk.
Mne schvátil strach a stesk,
že Aziola jakás nudná žena asi,
i ptám se: Kdo to? — V duši se ples chýlí,
že lidský tvor ty nevydával hlasy,
jichž poškleb záštím, strachem v hruď mou cílí.
A Mary, jež mou duši znala:
„Buď klidný,“ řekla s úsměvem, „můj milý,
to sotva opeřená sovička je malá.“
Ó smutná Aziolo, kolikrát
tvou hudbu slýchal jsem
na horách, lesy, proudy, polem lkát
přes vody dlouhým močálem!
Hlas žádný, loutna, vítr ni pták ze zdáli
mou duši nejali,
to jiný hlas, však mnohem sladší všech.
Ó smutná Aziolo, tebe od těch chvil
i smutný pláč tvůj jsem si oblíbil.