Antologie z oper/Na starém bělidle

Antologie z oper
Psohlavci	Na starém bělidle	Jaroslav Křička

Údaje o textu
Titulek:	Na starém bělidle
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 116-118 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Na Starém bělidle

Karel Kovařovic: Na starém bělidle

Zpěvohra o 4 obrazech. Dle „Babičky“ B. Němcové napsal K. Šípek.

Osoby

Babička…a. Prošek, její zeť… bar. Prošková, její dcera… ms. Barunka…s. Jeník…s. Vilém…a. Adélka…a — její děti. Paní kněžna…ms. Komtesa Hortensie…s. Pan otec ze mlýna…b. Panímáma ze mlýna…a. Rýzmburský myslivec…b. Jeho žena…a. Jakub Míla, selký hoch…t. Kristla…s. Hospodský, její otec…b. Kudrna, kolovrátkář…b. Desátník…b. Stařena…a. Služka u Proškových…s. Služka v hospodě…s. Vesničané. Knížecí úředníci. — Děj po roce 1825. I. obraz v červnu, v den sv. Jana Křtitele. II. obraz na podzim. III. obraz v zimě téhož roku. IV. obraz v létě následujícího roku. — První provozování 22. XI. 1901 v Národním divadle.

Obsah

Obraz první. Svátek na starém bělidle. — Děti za scénou zpívají blahopřání otcovi k jmeninám. Vystoupí Kristla s košíkem, za chvíli po ní její milenec Míla. Kristla vytýká Míloví neprozřetelné chování jeho vůči panskému lokajovi, Taliánovi, jenž za své zálety za venkovskými děvčaty byl chasou, Mílou vedenou, náležitě vytrestán. Obává se, že se Talián pomstí a přičiní se, aby Míla musil na vojnu. Babička těší zarmoucenou Kristlu a uslyševši vysvětlení Mílovo, dává mu za pravdu. Mezitím objevil se vzpomenutý lokaj, nesa v koši víno jako dar kněžnin pro pana Proška. Míla si ho dobírá. Ze stavení vyběhnou Proškovy děti a vystoupí všecka společnost, k oslavě svátku se dostavivší. Kristla, již šprýmovný mlynář škádlí, dává potěšenému Jeníkovi darem pár pěkných rousňáků, jež v koši přinesla. Když paní Prošková zvěstuje, že lokaj přinesl víno jako sváteční dar kněžnin jejímu manželu, přítomní pozdvihujíce číše provolávají zdar dárkyni a blahopřejí pak oslavenci. Vtom Kristla oznamuje příchod paní kněžny a komtesy. Mezitím co manželé Proškovi chvátají do pokojův, aby se ustrojili k důstojnému uvítání vzácných hostů, vyjde jim vstříc babička. Kněžna zvěstuje, že odjíždějíc s Hortensii do ciziny, přichází se rozloučit. Babička zve dámy, aby zasedly a pojedly pečiva. Obě tak učiní, načež kněžna zve myslivce, mlynáře a jejich manželky, aby se zúčastnili besedy — pro každého má vlídné slovo. Děti prohlížejí si mezitím náčrtky komtesiny, které se jim velmi zamlouvají. Když vévodkyně připomíná, že byla překvapena nemilou zprávou, jako by v kraji byli přepadáni pocestní, babička podá jí náležité vysvětlení o Taliánovi a dostává ubezpečení, že Mílovi nehrozí nijaké nebezpečenství se strany lokajovy. Na to obě dámy a po nich ostatní hosté se loučí. Odcházející Kristle přeje babička lepší noci, než byla tajemná svatojanská noc včerejší, kdy ji spatřila hledati devateré kvítí. Činila tak zajisté proto, aby si je položila pod podušku a ve snu zvěděla, kdo jí souzen; ráno pak přehodila přes strom vínek z kvítkův uvitý. Zaletěl daleko, dodává Kristla, na znamení, že nastává smutné rozloučení s miláčkem. Ten však mezitím se připlíží a ujišťuje překvapenou milku svou věrností. Babička raduje se ze štěstí mládeže a vzpomíná mladých let, kdy i ona šťastna dlela po boku svého manžela Jiříka.

Obraz druhý. Hoši jdou na vojnu. — U stolu před hospodou sedí Kristla a usedavě štká pro svého Mílu, jenž s ostatními jinochy musí na vojnu; marně domlouvají jí hostinský a mlynář. Již se blíží průvod: muzikanti, za nimi odvedenci, rychtář a desátník. Rekrutům, pějícím vojenskou píseň, odvahy dodává mlynář a desátník, pyšně si vedoucí. Všickni si ho hledí a zvou do hospody, aby si s nimi zavdal. Venku zůstanou pouze Mília a Kristla, těžce se loučíce. Míla vzpomíná zesnulých rodičů, jež záhy ztrativ, v soucitné duši milenčině nalezl náhradu za ně. Babička dodává jim odvahy těšíc je, že jejich odloučení nebude míti dlouhého trvání, a žehná na místě zesnulé matičky sirotku Mílovi. I odstátni rekruti, vyšedše z hostince, loučí se s drahými svými. Hudba vykročí a spustí; za ní kráčejí odvedenci s desátníkem v čele. Kristla zůstavši samotna usedavě pláče.

Obraz třetí. U babičky v zimě. — Pradleny zpívají baladu o lilii. Děti přehrabávají se v truhle, kde má babička uloženy své poklady, čepeček s holubičkou, granáty od dědečka a tolar od císaře Josefa II. Babička vzpomíná svého nebožtíka muže a slibuje vnoučatům, že se s ní podívají na jeho hrob v kladské zemi, až dorostou. Těší pak přástevnice polekané výkladem o Sibyle, že se nevyplní hrůzyplné věštby její, budou-li české děti milovati vlast svou a pracovati pro ni. Na návštěvu zavítá pan mlynář s manželkou; byli v městě nakupovat a na chvíli se tu staví. Pan otec odevzdává paní Proškové psaní od manžela, které mu dal Kudrna; druhý dopis podává Kristle. Paní Prošková dovídá se, že se roznemohla komtesa Hortensie právě v době, kdy se měla provdati za bohatého hraběte, jehož — dle mínění mlynářova — sotva asi měla ráda. Kristla jest velmi potěšena obsahem dopisu. Za kolovrátkářem Kudrnou vstupuje zástup venkovských hochů, přejících hospodyni všeho dobra. Žertovně vyzývá mlynář babičku, aby s ním zahájila kolo, a odchází při zvucích kolovrátku s manželkou, kterou marně všickni pobízeli, aby se zdržela. Babička jest potěšena zprávou svého zetě, jenž přednesl již paní kněžně prosbu, aby Míla byl z vojny propuštěn. Posílá děti spáti. Barunka dnes připojí ke každodenní modlitbě své ještě Otčenášek za dobrou komtesu Hortensii.

Obraz čtvrtý. U paní kněžny. Hortensie pobledlá po nemoci maluje babiččinu podobiznu. Pan Prošek potěšuje babičku zprávou, že Míla jest již z vojny propuštěn; Kristla však nesmí o tom zvěděti dříve než o obžínkách. Když odejde pan Prošek neskrblící chválou umění komtesina, babička vyzvídá, kde se Hortensie naučila tak krásně malovati, a vyzkoumá tajemství její lásky k učiteli-malíři ve Florencii. Vstoupivší kněžna přinesla své schovance kytici polních květin; při té příležitosti babička obratnou narážkou způsobí komtesino vyznání lásky. Kněžna slibuje, že nebude překážeti sňatku bytostí se milujících. — Blíží se obžínkový průvod. Vše provolává slávu kněžně, jíž Kristla jménem poddaných přednáší blahopřání, za které se ji dostává nejvzácnější odměny — Míly. Radost shledavších se milenců nezná mezí. Kněžna poukazuje na původkyni jejich blaha, babičku, jíž i komtesa za přispění vroucně děkuje. Kněžna nazývá babičku šťastnou ženou, jež jen dobro kolem sebe rozsívá, a všecken sbor jí přeje, aby dosáhla v plném zdraví sta let. Hudebníci spustí skočnou polku — taneční rej obžínkový počíná.