Antologie z oper/Divá Bára

Údaje o textu
Titulek: Divá Bára
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 162
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Související na Wikidatech: Divá Bára

Adolf Piskáček: DIVÁ BÁRA

Národní zpěvohra o 1 dějství. Slova skladatelova dle povídky B. Němcové.

  • Bára… mezzosoprán.
  • Eliška… soprán.
  • Pepinka… mezzosoprán.
  • Farář… bas.
  • Myslivec… tenor.
  • Správce… tenor.

- Místo děje: česká ves. První provozování 11. III. 1910 v Nár. divadle.

Venkovská mládež baví se za nedělního odpoledne zpěvem a tancem a jde potom k řece utopit Moranu. K divé Báře, jež jest ostatní mládeži na posměch, přichází Eliška z fary a svěřuje se jí, že si má na nátlak své tety panny Pepinky, sestry farářovy, vzíti za manžela starého hospodářského správce, jenž jest jí protivný, protože své srdce zadala již jinému. Bára pocítí soustrast s opuštěnou a slibuje jí svou pomoc. Když se správce dostavil osobně na faru, aby Elišce nabídl ruku, dívka mírně jej odmítá a uteče mu, když na ni dotírá usilovněji. Tím popudí proti sobě pannu Pepinku, která propouští rozmrzelého správce s ujištěním, že tvrdošíjné dívce napraví hlavu. Správce vracejícího se v noci domů překvapí bouře a k smrti poděsí náhle zjevivší se strašidlo, jež mu hrozí hrozným skonem, bude-li se dále ucházeti o pannu Elišku. Vyděšený správce polomrtev doběhne do vsi a všecku ji vybouří vypravováním o strašidle. Statečnější se vypraví do lesa a po chvíli přivádějí – Divou Báru. Rozhněvaný farář káže nebohou za trest zavříti do kostnice. Bára neprosí a přijímá hrozný trest ten, nad jehož krutostí se pozastavují rozvážnější venkované. Ráno ji nachází v kostnici myslivec; ubohá rozplývá se pláčem nad svou opuštěností. Myslivec se jí vyznává, že dávno již ji má rád, a odvádí si Báru, všecku blaženou, jako nevěstu. Tu i panna Pepinka svoluje, aby si Eliška zvolila toho, koho miluje. Lid jest potěšen tímto rozuzlením a velebí Báru, která svou statečností k němu přispěla.