Žalmy Davidovy/Žalm 14
Žalmy Davidovy František Šebesta | ||
Žalm 13 | Žalm 14 | Žalm 15 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žalm 14 |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu |
Licence: | ![]() |
Překlad: | František Šebesta |
Licence překlad: | ![]() |
Index stran | |
![]() |

1. Díť blázen v srdce svého zmatení:
Vždyť není Boha v nebi na výsostech.
Jsouť porušeni, hynou v nepravostech,
A není kdož by dobré činění
Měl v myšlení.
2. Pán s nebe svého dolů pohlédá
Na syny lidské, zdažby některého
Ze všeho množství shledal rozumného,
Jenž srdce svého k Bohu pozvedá,
Jím vést se dá.
3. Ach všickni z toho množství celého
Se odvrátili, velicí i malí
Napořád neužiteční se stali,
A není, kdo by hledal dobrého,
Zde žádného.
4. Zdaž činitelé hříchu nevědí,
Že sžírají můj lid v své nepravosti,
Tak jakoby chléb jedli do sytosti?
Kdož Boha nevzývají, nezdědí,
Co Pán svým dí.
5. Tuť strach je stihne v smutné hodině,
Když učiní Bůh konec jejich hříchu,
A v hanbu vydá všecku jejich pýchu,
Neb Pán jest v spravedlivých rodině
Sám jedině.
6. Coť pak vám medle váš smích prospěje,
Že radu chudých vydáváte v hanu,
Když v soužení svém utekou se k Pánu;
Neb Pán jsa pevná jejich naděje,
Sám střeže je.
7. O by z Siona Izraelovi
Spasení dáno bylo! Když Pán zase
Svůj zajatý lid přivede k své spáse,
Tuť radost, že Pán zlámal okovy,
Se obnoví.