Články z Národních novin/Slovo v čas o nepoctivosti našich nepřátel, německo-maďarských hegemonův
| Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
| Naše zásady | Slovo v čas o nepoctivosti našich nepřátel, německo-maďarských hegemonův | Čeští deputovaní na sněmu říšském a jejich nynější postavení k ministerstvu |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Články z Národních novin |
| Podtitulek: | Slovo v čas o nepoctivosti našich nepřátel, německo-maďarských hegemonův |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
(N. N. 29. září 1848.)
Říká se tak často: „Jen snášenlivost! jen nedrážditi!“ - Dobře, my hotovi jsme uposlechnouti dobré rady. Ale abychom my jen mlčeli a jiní nejhanebnějším spůsobem, nedovolenými prostředky, lží atd. nám všemožně škodili: toť by byla zajisté shovívavost slovanská trestu, ne pochvaly hodna. Proto odhalujeme před světem tímto článkem nepoctivosti, jakých si naši nepřátelé, - německo-maďarští hegemoni, - drze dovolují.
Od jakživa nepříznivi byli Slovanu, a Slované, jakožto lid mírný, podlehli všude těmto zuřivým protivníkům svým, uvedeni jsou od nich do tuhého poddanství, a po mnohá století museli, těžce trpíce, sloužiti ku slávě podmanitelům svým.
Nám, českoslovanskému kmenu, hlavně ale Čechům, Moravanům, Slezanům vždy jako škůdcové ve všem překáželi a nepřáli nikdy oddechu. Celá naše historie jest ustavičný boj náš proti nim, usilujícím o to, aby sobě nás podmanili. Slezsko již skoro celé pohltili a o ostatek nyní ještě ve Frankfurtě se pokoušejí. Rovněž tak chovali se proti bratrům našim Polákům: jako hosté do země přijdouce, usadili se a nepřátelství kuli proti domácím hospodářům jak v Haliči, tak v Pozňanech a v polské části Slezska, a právě nyní, kde celý svět o samé spravedlivosti a svobodě mluví, ustanovil Frankfurtský parlament, chlubící se ustavičně svobodomyslností svou, aby půl Pozňanska zcela k Němcům připadla.
Nejinak jednali s Jihoslovany, a nechtíce již ani na to váhu klásti, že veliká část arciknížectví rakouského byla za starých dob od Slovanů obsazena, o nichžto již nyní sotva památky nalezáme, uvádíme jen Korutanyř Krajinsko, Štyrsko, vojenskou hranici jakožto do nebe volající důkazy německé nezasycenosti.
Maďaři rovněž tak Uhry opanovali, a všem tam bydlícím Slovanům těžké jho své na šije uvalili, z kterého se nyní teprve na svobodu domáhají.
Slovanské svaté právo až do dnešního dne nohama šlapali, a jak se chovají nyní, když moc naše vzrostla, když se moc naše vyrovnala našemu právu? - Uznávají nyní naše právo a křivdu náni učiněnou, jsou hotovi ji napraviti, vedle nás poctivě co rovni vedle rovných bydleti?
Nejsou, oni zůstávají vždy staří vlci a celý rozdíl jest ten, že nyní, když nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, ovčí kůži přes sebe přehodili. A tato ovčí kůže jest radikalismus, demokratie. Chovají se nyní tak, jako by jen oni sami celou svobodu a demokratii na světě pachtovanou měli.
Ustavičně nám oni a časopisy jejich hlásají, že jsme my, Slované, národ milující otroctví, že od nás svoboda vzniknouti nemůže, že jsme reakcionáři atd.
Když bán horvatský se silou velikou hrozí Maďarům, nazývají jej reakcionářem a sluhou kamarily a troubí celému světu ustavičně o jeho reakcionářství, až tomu konečně lidé uveří.
Srby zase, domáhající se svobody své zbraní, jmenují nástrojem despotie ruské. Co Slovanům k prospěchu jest, to všechno vykřikují jakožto nebezpečné svobodě a demokratii.
Když čeští deputovaní na říšském sněmu s dobrým prospěchem německé a maďarské panování zničiti a skutečnou rovnost všech národů v Rakousích uvésti usilují, tuť je opět německé a maďarské časopisy za reakcionáře vykřičeti se snaží! Již dříve zvali nás do Frankfurtu zrovna s tím doložením, že jen tak nabudeme svobody, jako by se ve Frankfurtě jediný a samoprivilegovaný sklad svobody a demokratie nacházel.
Budeme se my, Slované, kteří jsme šlechtu a privilegie mezi sebou nikdy neznali, nýbrž jeden druhému ve všem rovni byli a jen stáří a rozum ctili, učiti pravé demokratii od Němců a Maďarů? od Němců, kteří železnou šlechtu ve středověku vynalezli, a od Maďarů, u kterých kromě šlechty nebylo lidí až po tento den?
Maďaři, kteří až posud hořejší magnatskou komoru mají, kdežto v ostatním Rakousku již šlechta skoro zrušena jest a jistě brzy úplne zrušena bude, tito Maďaři smějí Horvatům reakcionářů a protivníků svobody spílati?
A co nejdivnějšího jest, že i mezi našinci nalezají se lehkověrníci, kteří tuto chytrost maďarsko-německou neprohlížejí a proti svým vlastním nedůvěru chovajíce, od Němců a Maďarů spásu svou očekávají.
Tak arci nepoctivá chytrost maďarsko-německá účelu svého dosahuje, neboť oběti jejich vládychtivosti, které jim nyní již málem z rukou vyvázly, nyní by dobrovolně jako nezkušené ptactvo píšťalkou líbeznou přilákáni, na lep jim sedali?!
Zvláště na jednu úhlavní chytrost a nepoctivost obracuji pozornost vaši. Némečtí a maďarští hegemoni vždy říkají, že politická svoboda jest hlavní věc, národnost že se nemá na ujmu svobody nadsazovati a že oni více o politickou svobodu stojí než o národnost, že národnost jest libůstkářství atd.
„Dobře tedy“ - odpovězte jim: - „vy chcete politickou svobodu, my, Slované, chceme ale politickou i národní svobodu, my tedy jsme svobodomyslnější než vy“. Chcete-li jim ale chytráctví zase chytráctvím splatiti, tedy jim odpovězte: „Vy milujete politickou svobodu, na národnosti si, jak pravíte, nezakládáte. Dobře tedy, u nás Slovanů najdete politickou svobodu; poněvadž ale my, Slované, národnost svou příliš milujeme a vy si na své mnoho nezakládáte, přijměte tedy vy naši národnost, místo co bychom my vaši přijímati měli.“ Uvidíme pak hned, že to neučiní a své slovo nazpět vezmou, když jim je takto obrátíme: pak budou oni národnost svou zrovna tak vysoce ceniti jako my, Slované.
Pamatujme si to hlavní pravidlo, kterému nás učí zkušenost všech věků! Politická svoboda bez národní nemá ceny a u kterého národa panuje cizí jazyk v úřadech, ve školách a v životě, tam není pravá svoboda, není demokratie, neboť jest tam aristokratie, a sice nejhanebnější aristokratie, aristokratie jazyka.
Čtěte tedy časopisy od německé a maďarské strany vydávané opatrně, nevěřte všemu, co by vám rádi namluvili, nýbrž než čemu uvěříte, zpytujte napřed vždy, odkud vítr věje.
Psáno na den sv. Václava 1848,
H. Borovský.