Únos krasotinky ze Žižkova

Údaje o textu
Titulek:	Únos krasotinky ze Žižkova
Podtitulek:	(Před čtyřčlenným soudem.)
Autor:	Karel Ladislav Kukla (jako K—a.)
Zdroj:	Národní politika, roč. 8, č. 296. s. 2 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	28. 10. 1890
Licence:	PD old 70

Že dosud nevyhasla v prosaickém našem světě všecka romantika starých zlatých dob, dokázala vysoce poetická historie, která včera skončila před — kriminálem. Jejím opravdu hrdinským rekem, který ničeho nezadá v odvaze dávným smělým obrněným rytířům, je Antonín N. z Kyšperku, svého řemesla pokrývač. Ten si jako statný pionér namluvil před dvěma roky šestnáctiletou sličnou černovlásku žižkovskou, jménem Hedviku, a ačkoli její vznešený pan otec, pověstný bačkorář, lásce zbraňoval, lezl za svým klenotem přes všecky jeho vzdory a úklady. Konečně však tyranský tatík zavíral svou princezku hned z večera doma jako jeptišku a nedovolil jí bez svého průvodu ani na ulici. Ale jako starý Valdštýn, přísahal i pan Anton, že musí dostat svou Hedvičku i kdyby ji staří „k nebi řetězy spjali“ a on za ní měl až tam se vyšplhat jako zručný zákopnik a mrštný pokrývač. A vskutku, po dlouhém marném čekáni splnil mladík letos 25. června svou přísahu. Otec bačkorář vzal nebohou sužovanou křehotinku v onen den na ellitní bál — do hospody k „Liškovům“ na Svatojanský plácek, aby ve skvělé společnosti civilní i vojanské své zkormoucené srdéčko rozveselila a zapomněla ve víru tance na ubohého Antona. Leč chyba lávky! Ani nejsvůdnější úsměvy a navoskované kníry tlupy kaprálů věrnou dívčinu netěšily, a když jí k půlnoci přišla jakás baba vyřídit, že venku čeká její pokrývač, vytratila se z koncertního sálu jak čamrda. Sužovaní milenci si padli do náruče, pověděli si honem své boly a žaly, a Hedvička sama navrhla, že ukrutnému tatíkovi na místě uteče. Moderní Břetislav s jásotem nabídku přijal a unesl svou černovlasou spanilou Jitku od „Lišků“ přes Židovské město až do Rabínské ulice, kde byl v podnájmu u jakés obstarožné madame Jabůrkové. Tam prožil s krásnou bačkorářkou jeden den sladkých líbánek, načež s ní odjel ke své tetě do Žamberka. Na cestě došly šťastnému párku peníze, i zastavili všecky své preciosy v pokoutních půjčovnách, a po mnohých svízelech a dobrodružstvích dokončili svou bludnou pouť v rodišti únoscově, otcovské obci Kyšperku. Tam se usídlili v jednom hostinci, ale již v první noc zaklepal někdo na dvéře jejich světničky, starý rozlicený tatík vrazil se stráží do síně. Rytíř „Břetislav“ dostal několik štulců a obsílku k trestnímu soudu, ubohá dívka pak po řízné „houbové polívce“ byla otcem odvezena k jeho residenci u židovských pecí na Žižkově. Včera se octl nebohý milenec před čtyřčlenným senátem, aby se zodpovídal ze zločinu únosu, jemuž se v devatenáctém století říká všedně a prostě veřejné násilí. Pomstychtivému bačkoráři se dostalo malé satisfakce — chuďas pokrývač byl za předsednictví rady z. s. p. Horiny a k návrhu st. zást. p. Vyšína odsouzen pouze do žaláře na čtrnáct dnů. Ale ten mírný trest mu osladil významný pohled a zaslzená očka jeho Hedvičky, která při stání dala na jevo, že ani kriminál její lásku nevyvrátí, a že zůstane svému pionýru věrna až do smrti. K—a.