Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/263

Tato stránka byla zkontrolována

Francis spatřil přicházeti svých pět soudruhův, kteří s ním zajati byli od Siouxův. Před nimi jel Martin, syn jeho, Vohkadeh a Bob. Pospíšil jim vstříc. Když černoch uviděl svého pána, seskočil s koně, běžel k němu, klekl na kolena, uchopil ruce jeho a zvolal plačky:

»O massa, můj milý, dobrý massa Francise! Konečně, konečně má massa Bob svého milovaného massa Francisa! Teď rád zemře massa Bob radostí. Teď bude massa Bob zpívati a skákati radostí a pukne a praskne rozkoší. Ó, massa Bob je rád, je šťasten, je blažen!«

Francis pozdvihl jej, chtěje ho objati. Ale Bob bránil se tomu podotýkaje:

»Nikoli, massa, neobjímejte massa Boba, neboť Bob usmrtil ošklivého smraďocha a dosud nedobře páchne.«

»E, co smraďoch! Ty vytáhl jsi k mému osvobození, a proto musím tě objati!«

Teprve potom přijal radostí opojeny Bob tento důkaz dikův. Hned na to padli si otec a syn do náručí.

Přítomní šetrně se odvrátili. Slasť, již oba v okamžiku tom pocítili, byla jim svatou.

»Mé dítě, můj synu!« stále opakoval Francis. »Jsme opět u sebe, a nic více nás od sebe neodloučí. Co jsem vytrpěl! A co snésti bylo tobě ode dne včerejšího! Hleď jen, jak rozřezány jsou ruce tvé!«

»Tvé ještě více, mnohem více ! Než to se zahojí, a brzy opět budeš zdráv a silen. Teď poděkovati je ti nejprve těm, kteří nasadili život, aby tě vysvobodili. S Vohkadehem, mým přítelem, mluvil jsi již, rovněž i s Jemmyem a Davyem. Zde však Old Shatterhand, mistr všech. On a Vinnetou jsou, jimž děkovati sluší za zdar našeho podniku. Všechen život náš nestačí, bychom splatili, čím jsme jim zavázáni.«

»Vím to, synu můj, a mrzí mne jen, že nelze mi odsloužiti se jim jinak, než prostým díkem.«

I podal Old Shatterhandovi ruku, při čemž pořád ještě hojné slzy perlily se po osmahlých a vpadlých lících jeho. Old Shatterhand mírně stiskl pouty zraněné ruce a ukazuje po té k nebi, pravil zbožně:

»Neděkujte lidem, milý příteli, nýbrž Pánu tam na nebesích, jenž dal vám sílu, že přestál jste nesmírná ta muka. On je to, jenž vedl a chránil nás, že dostavili jsme se právě v nejvyšší čas. Nám neděkujte! My jsme byli jen nástrojem předobrotivého Otce nebeského. K němu obraťme všichni zraky své a děkujme mu!«