také nescházel. Pohlédli-li bychom otvorem tím dovnitř, spatřili bychom tam široký dvůr, mnohými sloupy na několik částí rozdělený. Uprostřed dvora toho prýštil se pramen, jehož čistá, studená voda vytékala právě vraty.
»Ku podivu!« pravil Jemmy. »Toto místo výborně hodí se nám k polednímu odpočinku. Vejdeme-li tam?«
»Pro mne,« odpověděl Frank. »Ale nevíme ještě, není-li člověk, jenž tam bydlí, špatný.«
»Hm! Mýlili jsme se; o člověku není tu ani památky. Je sice zbytečné, ale přece se o tom přesvědčím.«
Jel, pušku k ráně maje připravenu, volně branou a rozhlédl se po dvoře. Obrátiv se po té, kývl na ostatní.«
»Pojďte sem! Není tu ani živé duše.«
Všichni uposlechli vyzvání Jemmyova, jen Vohkadeh opatrně zůstal ještě v zadu.
»Proč nejede s námi také můj rudý bratr?« otázal se syn lovce medvědův. Indián chvilinku ssál nosem povážlivě vzduch a odpověděl pak:
»Nepozorují moji bratří, že je zde velmi cítiti koninu?«
»Toť se rozumí, vždyť máme každý koně!«
»Zápach však přicházel ze dveří, když jsme se zastavili před nimi. Není zde viděti ani člověka, ani zvířete, ba ani stopy po nich.«
»Protože země pokryta je tvrdým kamením. Moji bratří, buďtež opatrni!«
»Není pražádné příčiny k obavě,« prohlásil Jemmy. »Pojďte, podíváme se nejprve dále do zadu.«
Místo aby nechali ho samotného tak učiniti a záda si kryli, poslechli ho všickni a těsně vedle sebe zajeli do nejzazších oddělení.V tom zazněly náhle hřmot, jakoby země se třásla. Z pozadí vyrazil značný počet Indiánův a v okamžení obklíčil neopatrné jezdce.
Běloši nebyli na koních, ale měli velmi dobré zbraně. Dlouhý, hubený, ale svalnatý chlap, podle účesu náčelník, volal na ně v lámané anglioině: »Vzdejte se, nebo vezmeme si vaše skalpy!«
Indiánů bylo jistě aspoň padesát. Naši čtyři známí nahlédli, že každá obrana byla by záhubnou.
»Prach a broky,« vyhrklo Francouzovi v jeho mateřštině: »Vjeli jsme jim zrovna do rukou. Jsou Siouxové a zajisté ti, jež chtěli jsme vyčíhati. Ale posud není nic ztraceno. Snad dá se provésti něco lstí.«
