Z čehož Mara ze sna procitnuvši,
„Nuže,“ dí, „matičko moje milá,
Za něho mne tedy neprovdávej!“
Na to Maře stařičká matička:
„Za něho už jak tě neprovdati,
od něho když otec vzal již dárky,
sám pro sebe koně sedlaného,
pro bratříčka stříbrnou čelenku,
pro sestřičku sukénku hedbávnou,
pro mně skvostnou korunu s pozlátkem?“
Avšak na to matičce Mařenka:
„Nebudu, matičko, zlořečiti!
Za Štěpána, netrestejž mne bože,
za něho však také neprovdám se!
Totě raděj bych se oběsila
na dveřeje před tím naším dvorem!
Ale poslechni mne, má matinko!
Až zaslechneš píšťaly a bubny,
na, máry mne, matinko má, polož,
smílečkem a basaličkou oblož,
tenounkým mne rouchem pěkně přikrej,
na výsluní přede dvorec postav.
S průvodem pak vévoda až přijde,
u hlavy mně bědujíc ho vítej:
„Vévodo, o zeti nesouzený!
Nač pak svatů obtěžovals tolik,
tolik načpak upachtil jsi koní,
když nám v noci umřela Mařenka,
od usvitu na márách už leží?
Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/129
Tato stránka nebyla zkontrolována
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b2/Kapper%2C_Siegfried_-_Zp%C4%9Bvy_lidu_srbsk%C3%A9ho_1.pdf/page129-1024px-Kapper%2C_Siegfried_-_Zp%C4%9Bvy_lidu_srbsk%C3%A9ho_1.pdf.jpg)