stopy nenalezeno. Růžena Landecková, choť správcova, sklíčena byvši velice žalem nad opětným neštěstím tímto, zemřela za několik týdnů po události té. Vláda však nechtěla měniti nic na ustanovení, učiněném v rozsudku původním. Polovice statků, vyhrazená dědičce hraběte, měla i na dále zůstati v sekvestraci a měla připadnouti státu teprve, když by se dědička, jejíž smrt zákonným způsobem nemohla býti zjištěna, neobjevila do oné doby, v níž se dědictví dle rozsudku ujati mohla, totiž do osmnáctého roku stáří svého.
To byla poslední rána, jež stihla vznešený a mocný rod Sandorfů, kterýž zdál se býti nyní vymřelým, když smrt zničila poslední — dle domnění všech — ratolest jeho. Čas pak dovršil zvolna své dílo, a událost tato jakož i vše, co týkalo se spiknutí terstského, upadly konečně v zapomenutí.
Hrabě Matyáš Sandorf zvěděl o smrti dcerušky své v Otrantu,{{Redakční poznámka|[[w:Otranto|}} je město v Itálii na poloostrově Salento}} kde právě tehdy žil v největším ústraní, ovšem pod jménem cizím. S děckem tím zahynulo vše, co zanechala mu hraběnka Rena, která jen dobu tak krátkou byla chotí jeho a kterou tak velice miloval. Nedlouho na to hrabě Sandorf opustil Otranto, jsa při odchodu svém neznám právě tak, jako když tam přibyl. Nikdo nemohl říci, kam se odebral a kde žíti počal nový život.
Patnáct let na to, když hrabě Matyáš Sandorf objevil se opět na evropských březích moře Středozemního, nikdo nemohl tušiti pravé jeho jméno — a nikdo neznal jeho minulosti.
V době té věnoval se hrabě Matyáš Sandorf zcela svému dílu. Nyní byl sám již z rodiny své i z přátel svých na světě a měl vykonati úkol, kterýž pokládal za svátou povinnost svoji. Několik let na to, když byl Otranto opustil, získal za okolností, o nichž čtenář později se doví, veliké jmění, jež propůjčovalo mu velikou moc, jako vůbec každé jmění.
I počal pátrati, jsa zapomenut a za cizí jméno se skrývaje, po stopách oněch, kterež, jak si byl přísahal, chtěl potrestati. Již tehdy v myšlenkách považoval Petra Bathorya za příštího spojence svého při tomto díle spravedlnosti. Agenti a zřízenci jeho pátrali po vinnících ve všech městech při moři Středozemním ležících. Jsouce rozptýleni na všech stranách a majíce přikázáno, aby zachovávali nejpřísnější tajemství, sdíleli výsledky pátrání svého pouze doktoru Antekirttu, s nímž udržovali spojení pomocí rvchlolodí a jemuž zasílali zprávy své nejvíce na ostrov Antekirttu, spojený telegrafem podmořským s Maltou a tím i s celou Evropou, neboť i z Malty vedou telegrafní dráty podmořské dále ku pevnině.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
