Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/436

Tato stránka nebyla zkontrolována


Má mamička milá,
celá pěkná bílá!«

»»Co, dítě, co děláš?
vždyť mamičku nemáš!

Vždyť nikdo tu není, —
marné tvé vidění!««

»Ach táto, tatíčku!
chystejte rakvičku.

Má dušička Bohu,
mé tělo do hrobu.

Do hrobu — k mé matce,
ať jí zplesá srdce!«


Jeden den stonalo,
druhý den skonalo,
třetí pohřeb mělo.

V. Erben, Proston. písně atd., vyd. 2., na str. 523. (Nápěv č. 489.[1]) Též na Moravě, u Poláků, Srbů, Lužičanů a Lítvanů známa.


Sestra travička.

Žala holka, žala trávu
na tom podviničném stavu.

Jeli tudy cizí páni:
»Pojeď, holka, pojeď s námi!«

»»Já bych s vámi ráda jela,
kdybych bratříčka neměla.««

»Zbav se, holka, bratra svého,
dej mu hada jedového.«

Už bratříček z vojny jede,
čtyry koně s sebou vede.

A pátý hop! na provodě:
»Jseš-li, sestro, na svobodě?«

»»Jsem, bratříčku, na svobodě,
jako ryba v čerstvé vodě!

Na, bratříčku, snídaničku,
připravila jsem rybičku.««

»Jaké, sestro, máš rybičky,
bez ploutviček, bez hlavičky!«

»»Já hlavičky sama snědla,
a ploutvičky kočka zvedla.««

Po snídaní hlava bolí:
»Pojď, sestřičko, zavaž mi ji!«

»»Kdybych chtěla hlavu vázat,
nechtěla bych jedu dávat!««

»Jdi, sestřičko, do lednice,
natoč vína do sklenice!«

Než sestřička s vínem přišla,
už z bratříčka duše vyšla.

Jeden den ho pochovala
a druhý den psaní psala:

»»Přijeď milý bez prodlení,
už je bratr otrávený.««


  1. Poukazujeme vždy též k nápěvu, ježto bez něho píseň nemá plného půvabu svého a není celá. Nápěv a píseň jsou spojeny nerozlučně a nápěvem vynikne teprve hloubka citu ve slovech se skrývající, i krása celku.