vázku a uvázal jej vlkovi kolem krku. Potom vylezl, pořád ještě trochu vzlykaje, na svého koníčka a jel zase domů vlka s sebou veda a poslední, rázné slovo mužům posílaje.
IV.
Počátkem následující zimy byl malý Jim zachvácen zimnicí. Žalostně vyl vlk na dvoře, když jeho přítel po celé dny k němu nepřicházel, až byl konečně na prosby hochovy puštěn do světnice. Tu bděl potom veliký divoký pes — neboť vlk není nic jiného — věrně u lůžka svého lidského přítele.
S počátku nebyla zimnice silná, náhle však nastal obrat k horšímu a tři dny před vánocemi byl malý Jim mrtev. Nikdo neželel ho tak jako jeho milý vlček. Veliký šedý tvor vyl žalostně ke zvukům zvonů, když na štědrý den sledoval mrtvolu na hřbitov. Po pohřbu ukázal se vlk opět na dvoře ve statku, když ho však chtěli znovu uvázat na řetěz, přeskočil plot a zmizel ve chvilce s očí.
Když zima dále pokročila, přitáhl starý jeden lovec se svou hezkou dcerou Ninettou do malého srubu na pobřežní výspě. Nevěděl ničeho o Jimovi a jeho čtyřnohém příteli i velmi se podivil,
