klenouti propast, která zela mezi námi a našimi minulými životy. Jediný okamžik změnil veškeré podmínky naší existence.
A v takovém okamžiku jsem poznal látku, ze které jsou stvoření moji tři soudruzi. Byli vážní, toť pravda, a zamyšlení, avšak při tom byli nepoddajné, klidné mysli. Pro tento okamžik jsme si mohli jen sednouti mezi křoviny a trpělivě čekati na příchod Zamba. Záhy pak se vynořila jeho poctivá, černá tvář nad skalami a jeho herkulská postava vyšplhala na vrchol jehlance.
»Co mám teď učiniti?« volal. »Řekněte mi to a já to učiním.«
Bylo to otázkou, kterou bylo lze snadněji položiti, než ji zodpověděti. Jenom jedno nám bylo jasno. Zambo byl naším jediným, spolehlivým poutem se zevním světem. Za žádných okolností nás nesmí opustiti.
»Ne, ne!« volal. »Já vás neopustiti. Ať se děje cokoliv, naleznete mne vždycky zde. Ale nemohu zadržeti Indiánů. Již teď říkají, že na tomto místě žije příliš mnoho kurupuri a že půjdou domů. Teď, když vy odejíti od nich, nemohu jich zdržeti.«
Bylo skutečností, že naši Indiáni jevili v posledních dnech velikou únavu ohledně naší cesty a zároveň tužbu k návratu. Poznali jsme, že Zambo mluvil pravdu a že by mu nebylo možno, aby je zde zdržel.
»Přemluvte je, Zambo, aby čekali až do zítřka,« zavolal jsem. »Potom pošlu po nich dopis.«
»Velmi dobře, pane! Slibuji, že budou če-