Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/18

Tato stránka byla ověřena
16


Den štěstí.

Ó neodcházej, zůstaň, zůstaň s námi!

     Tak sotva duši paprsk dáš
     a do neznáma zapadáš,
     jak všecko zapadá mi,
     ty dítě léta, krásný dni,
     jen jednou ještě zpátky,
     jen jednou zpět se ohlédni!

   Mně vnořila se duše do pohádky.

      A večer slavnou glorií
      skráň milenky mé ovíjí,
      ten úběl čela sladký —
      a vlídná zář ta čistý sen
      tká v plaché oko její,
      v ten zrak, jenž vlhce zarosen.

   A naši rtové, ti se lehce chvějí.

      A ty, má milá, ke mně díš:
      »Hle, zda teď duhu nevidíš
      nad propastmi, jež zejí.