Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/32

Tato stránka byla zkontrolována
28


Jan. Ó ty ne ze srdce, ale z plic věrnosť drží. Ukaž mé sluníčko. (Vezme jí levou ruku.) Na tenhle — který jde vedle nejmenšího.

Alena. Proč právě na ten?

Jan. Od toho prstka, víš-li, jde žíla jedna až do srdce a tím ukážeš, že věrnosť srdečnou chceš držeti.

Alena. A to je pěkné! — To jen sem (nastrkuje prst) tak —

Jan (navléknuv prsten podrží ruku). Tak — na naši věrnosť. (Líbá jí prsty.)(Zatroubeni z lesa.)

Alena (se lekne). Dědeček! (Mrzutě.) Co dnes pořád troubí — A je blízko. Rychle jdi, nežli —

Jan. Jen jsem tě shlédl. Ať mne pozná.

Alena. Ne, teď ne — všecko ti pak povím. Děd už o tobě ví. Dnes uslyšel.

Jan. Tys mu pověděla?

Alena (už znepokojená, rychle mluví). Ne — purkrabí z Jívny, jenž mne ztupil, že za tebou sama chodím.

Jan. Ohavný utrhač!

Alena. A potupnou kolébkou mně hrozí — a to všecko z jeho hospodyně — chodí k vám — do Rakovníka — ale teď — prosím tě — skryj se, někdo jde — třeba tam za duby. (Vede ho tam.) Můžeš tam uskočit.

Jan. Ale přijď brzo — Brzo! A na cestu — (Políbí ji náhle na skráň a odkvapí pod duby.)

Výstup čtvrtý.
Purkrabí, Alena, pak mistr Purkart.

Alena (slabě vzkřiknuvši prchá ku přístřešku. Tam se ohlédnuvši spatří purkrabího. Zůstane za sloupem).

Purkrabí (vyšed v pravo v popředí, zahlédl ono políbení). Však jsem dobře počítal. (Chce k hájovně, v tom)