Ottův slovník naučný/Afrika: Porovnání verzí

{{Prostrkaně|Pobřeží africké}} jest z větší části skalnaté a vysoké, jinde zase nízké, mělké a proto vůbec nesnadno přístupné. Tak hned břehy marocké, alžírské a túniské jsou veskrze skalnaté, postrádajíce výhodných přístavů. Zde vynikají mysy Trojvidlový (C. Tresforcas), Búšárúnský, Železný (C. Fer), Bílý (C. Blanco), Cap Bon a Ras Masrata. Naproti tomu přímoří obou Syrt jest všude ploché, písčité, přistání nepříznivé, kdežto Bengází jest vysočina přistupující k samému moři (mys Rasatský). Dolní Egypt má nízké námoří s několika dobrými přístavy, avšak vých. jeho pobřeží zvedá se příkrými skalami z Rudého moře (Ras Benás), rovněž i všecko další východoafr. pobřeží k rovníku (C. Guardafui, R. Háfún), za nímž až asi k 29° j. š. táhne se břeh nízký, bařinatý, lesem porostlý a nezdravý. Za zálivem Sv. Lucie počíná se hornaté pobřeží kapské (C. Recife, C. Francis, C. Agulhas, ''m''. Dobré Naděje), které však na záp. straně Kapska klesá a v zemi Namův a Damarův a dále na sever až ke Gábúnu mění se ve břeh nízký, nejprve pustý a písčitý, pak bažinatý a lesnatý. Od Coriské zátoky k severní hranici Kamerúnu opět strmé skály vystupují z moře (C. San Juan, C. Bata). Přímoří hornoguinejské jest nízké, z části močálovité, z části písková poušť (mys Sv. Pavla a Tříhrotový), avšak za C. Palmas místy opět výše se zvedá až k Zelenému mysu (C. Mesurado). Za Senegalem táhne se břeh pustý, pro velké mělčiny nepřístupný (Bílý ''m''., C. Bojador, C. Nún) až k Marokku, kde Atlas k samému moři vybíhaje (Ras Uferni, C. Espartel) tvoří břehy vyšší, záhybnatější a přístupnější. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

 

==Povšechný ráz Afriky==

 

'''A'''. již odedávna uznávána byla za nejkompaktnější, nejsourodnější a nejuzavřenější celinu, jejíž vývoj neposkytuje tak bohatých a pestrých obrazů jako Asie a Evropa, s níž přece tak těsně souvisí. Neboť že až do pozdní doby třetihorní Evropa západní souvisela se severní '''A'''-ou (Sicilií a Španěly), jest všeobecně uznáno. Rovněž nelze pochybovati, že '''A'''. náleží k celinám starším než Evropa, Asie, ba i Amerika ve svém složení nynějším. Veliká čásť '''A'''-y nikdy nebyla pokryta mořem, ve většině '''A'''-y, jak se zdá, prahory bývaly na povrchu jako podnes a kromě snad velkých, někdy sladkovodních jezer uvnitř země, nyní vysušených (od Ngami do Čadu), z nichž pozůstalá jezera jsou snad jen malé zbytky, nezdá se, že nastaly velké změny v '''A'''-ice. Snad se propadlo staré spojení s Indií (t. zv. kontinent Lemuria, snad jen větší souostroví) a s Amerikou (t. zv. starý kontinent Atlantis, snad též jen souostroví, jehož zbytky ostrovy nynější Madeira, Kanáry, Azory), což však na celou celinu nemělo účinku. Jediná krajina snad v tom vzhledě jest neznáma mezi Tibestim, Kufrou a egyptskými oasami, kde velké duny písčité mohou právě tak býti subaerickým dílem větru a erose, jako se pokládaly za zbytek moře třetihorního.

Zvláště nápadné je, že, kdežto Evropa, Amerika i Australie jsou na cestě pokroku, Asie alespoň v celku stojí – '''A'''. nikdy nepokročila, nýbrž spíše jeví úpadek vzdělanosti. Před 4 tisíci léty Egypt byl sídlem první a poslední samorodé vzdělanosti v '''A'''-ice, velké a plodné, která předčila i Evropu; ale tato brzy zanikla, a ani Punové ani Habešané, ani Berberové, ba ani přistěhovalí Arabové nemohli založiti nové, trvalé, samostatné vzdělanosti větší; ano i osady Evropanů v '''A'''-ice nápadně živoří, porovnáme-li na př. osady jejich v Australii s Mysem neb Kanadu s Alžírem. Barbarské říše jiné, jako Japan, Persie, vstoupily na dráhu pokroku – ale v '''A'''-ice ani křesťanský Habeš nejeví nejmenší známky pokroku a v Turecku a Marokku jeví se rozhodný úpadek. Válkami třistaletými, jež způsobil obchod s otroky, vedený Evropany do Ameriky, '''A'''. ještě více zesurověla, zpustla, hynula na obyvatelstvu a vzdělanosti. Ještě za naší doby islám ze severu a východu (od Zanzibaru atd.) pokouší se dobývati střední '''A'''-y, ale kolonisační pokusy Evropanů v '''A'''-ice nemají žádoucího účinku, ba ani tak dobře vymyšlený pokus v Liberii vzdělati '''A'''-u osvobozenými otroky americkými – se nepodařil. Byly zde vždy proudy národů podobné jako v západní Asii a v Evropě; na jihu '''A'''-y bantuští národové na jihozápad, a zase Gallové od XVI. století na sever: ale proudění, stěhování to nevedlo než k novému barbarství, krveprolití, válkám a záhubám, jako na př. Angličanů v Habeši, Ašantsku, Núbii. Říká-li se »semper aliquid novi ex Africa«, neplatí to nikterak v tom smysle, jakoby se tam dály věci nové nebo pokročilé. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

 

Pro přehled nejlépe rozděliti si '''A'''-u na 6 dílů: 1. {{Prostrkaně|Berbersko}}, 2. {{Prostrkaně|Saharu}}, 3. severovýchod ({{Prostrkaně|Ponílí}} dolní), 4. Střed tropický ({{Prostrkaně|Súdán}}), 5. {{Prostrkaně|pouště jižní}}, 6. pokrajní pohoří jihovýchodní ({{Prostrkaně|Kapsko}}).

 

Horopis ostrovů afrických jest velmi jednoduchý; nebo kromě Madagaskaru jsou hory vesměs malé, hlavně sopečné; jen nízký ostrov {{Prostrkaně|Džerbi}} (sev.) jest snad úryvek pevniny. {{Prostrkaně|Středomoří}} jest zvláště chudé. Kromě {{Prostrkaně|Džerbi}} a {{Prostrkaně|Kerkeny}} jsou to vesměs malé skály, Alhucemas, Alborán, Zafaríny (Marokko), Tabarka (u Alžíru), Kerkena, (Túnis). {{Prostrkaně|Rudé moře}} má více malých úskalí korálových nebo sopečných (Toal, Šednán, Džeftún) na již. konci poloostrova Sinajského, Mokaur, {{Prostrkaně|Dahalak}} (největší celého ostroví u Masávy), Fatma ({{Prostrkaně|Asáb}}), {{Prostrkaně|Perím}} (známé pro posádku anglickou), v úž. Báb el Mandeb, Mašak (Tadžura), ale žádný není větší neb důležitější, až zevně {{Prostrkaně|Sokotra}}. {{Prostrkaně|Indické moře}} nemá vedlé břehů severních ostrovů, až na ploché {{Prostrkaně|Pemba i Zanzibar}}; jižněji jest Mafia a řada úskalí (Matema, Ibo). Avšak zde vých. leží {{Prostrkaně|Komory}} (Angasija), h. 2650 ''m''. Komoro Mohilla, Johanna čili Andžuan a Mayotta. Sev.-vých. leží Aldabra, Kosmoledo a více korálových skal – venku dále v moři {{Prostrkaně|Bourbon}}, {{Prostrkaně|Mauritius}}, ostrovy {{Prostrkaně|Seychellovy}}. Jediný větší ostrov {{Prostrkaně|Madagaskar}} mohl by se jmenovati i světem pro sebe (jak to činí na př. Reichenow). Bohužel, že o horopisu jeho skoro ničehož nevíme. {{Prostrkaně|Atlantské moře}} nemá na jihu pouze osamělou sv. {{Prostrkaně|Helenu}} v Guinejské zátoce {{Prostrkaně|Fernando Po}}, ostr. {{Prostrkaně|Principe}}, sv. {{Prostrkaně|Tomáše a Annoon}}, pak {{Prostrkaně|Bissagy}}, {{Prostrkaně|Kapverdy}}, {{Prostrkaně|Arguin}}; severových. {{Prostrkaně|Kanáry}}, {{Prostrkaně|Madeiru a Azory}}, jichž horopis o sobě podáváme. O {{Prostrkaně|Ascensionu}} pochybno, zdaž k '''A'''-ice nebo k Americe náleží jako {{Prostrkaně|Acuňha}}. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

 

==Poměry geologické.==

 

V geologickém ohledu, pokud poměry tyto vůbec jsou známy, můžeme '''A'''-u rozčleniti na tři hlavní oddíly: 1. severní, hornatinu Atlasu s výběžky; 2. krajinu pouští s kraji ponílskými; 3. jihoafrický massiv, celou čásť jižně od Sahary.

O geolog. skladbě některých ostrovů poblíže '''A'''-y byla již učiněna zmínka. Zbývá hlavně {{Prostrkaně|Madagaskar}}. Střed skládá se až k 22° j. š. z vysočiny záležející v {{Prostrkaně|žule a rule}}, jejíž výše obnáší průměrem 1500 ''m''. Větší čásť tohoto prahorního pásma náleží středu a východní polovině; od východu ku středu zdvihá se vysočina ve třech stupních (terasách) – rozvodí ostrova leží zcela blízko u tohoto východního kraje. Do obvodu této vysočiny náležejí pak hojné vulkanické vrchy, jakéž zdvihají se jihozápadně od města Antanánariva ve skupině {{Prostrkaně|Ankáratu}}, kde jest 5 kuželů; z těch nejvyšší má 2873 ''m''. Na severozáp., blíže pobřeží zátoky Bembatuky, jest rozsáhlá vulkanická krajina; odtamtud pokračují vulkanické horniny na západně ležící ostrůvky Nosibé, Majotte, Johannu a Komory. Na jihozápadní úbočí archaické vysočiny přikládá se na Madagaskaru pruh hornin sedimentárních, jež počínají u jižního konce zátoky Bembatuky a táhnou směrem jihojihových. ke tvrzi Dauphinu na jihových. pobřeží. Podlé různých udání jsou zastoupeny vrstvy jurské, kříd. a eocénní; udávají se ''Phylloceras, Lytoceras'' a ''Cosmoceras'' jako zkameněliny {{Prostrkaně|jurské}} (Fischer Compt. rend. 1876); dále ''Ammonites, Nerinaea, Terebratula'' atd. (Richardson 1877). Z křídových uvádí Fischer (1868, Bull. Soc. géol.) ''Nerineu'' se širokou půdicí. Z eocénních vrstev jsou známy ''Nummulites, Alveolina, Velates schmiedeliana'' aj. Jurské a křídové vrstvy hlavně odkryty jsou u hořejšího toku řeky {{Prostrkaně|Anhulahé}}, jež se vlévá do zátoky sv. Augustina. Na jihu archaické vysočiny v prov. Baře vystupují před mesozoickými vrstvami ještě jiné pískovce, jichž stáří není známo. Ostrov {{Prostrkaně|Nosibé}} u sev. konce Madagaskaru skládá se v již. cípu ze žuly; střed jest vulkanický; na východním pobřeží jest kus nummulitového vápence. Pokračováním střední archaické vysočiny Madagaskaru směrem severových. jsou ostrovy Seychellovy, skládající se ze žuly; ostrovy Réunion, Mauritius a Rodriguez, vých. od Madagaskaru, jsou zcela vulkanického původu. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

 

==Nerostopis.==

Nerostů afrických není mnoho známo, což zajisté souvisí s nedokonalou znalostí země vůbec. Uvádějí se následující:

 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Suess: Antlitz der Erde 1883–85, svazek I.; Gürich: v Petermann's Mittheilungen, 33 svazek 1887; Prestwich: Geology, chemical, physical and stratigraphical 1886–1888; Keith-Johnston: Africa 1884; W. T. Blanford: Geology and Zoology of Abyssinia 1870; Hartmann: Abyssinien 1883; Hartmann: Die Nilländer 1884; G. Fritsch: Süd-Afrika bis zum Zambesi 1885; Cohen: Geognostisch petrograf. Skizzen aus Süd-Afrika v N. Jahrb. f. Min. etc. 1887; Feistmantel: Über die pflanzen- und kohlenführenden Schichten etc. v Sitzb. d. k. böhm. Gesellsch. der Wissensch. Praha 1887. V jednotlivých těchto dílech jest uvedena další literatura. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

 

Vodopis souvisí těsně s geologií a vzduchoslovím. Nedostatek souvislých vyšších hor a ledovců jest příčinou, že veliké řeky vyskytují se jen tam, kde veliká jezera se zachovala, jako ve východní části, kde Níl a Kongo vznikají. I sama jezera obmezena jsou na deštivý východ (Indické moře dává deště), suchý západ jich nemá a ve středu jez. Čad a Ngami patrně vysychají. Vzduchosloví také vysvětluje, proč většina všech tekoucích vod jsou samé bystřice, neboť dešťové vody tak prudce odbíhají, jak byly spadly. Mimo to půda prahorní neb hlinitá (lateritová) brání nejvíce hlubšímu vniknutí deště, tak že máme pouště v jižní '''A'''-ice. které nejsou pouze klimatické. Po Australii jest '''A'''. nejchudší na vodstvo nemajíc ani velkého jezera (Chvalinské moře 434.418 ''km²'' proti Njanze 75.225, Tanganjíce 51.600, Njase 36.812, Čadu 40.000km²) ani kromě Nílu a Konga větší řeky. Níl jest 0360 ''km'' kratší než Mississippi a o 460 ''km'' delší než Maraňon, má však méně vody než Maraňon, Mississippi a Kongo. Největší úvodí evrop. Volhy (1,367.765 ''km²'') jest asi polovice úvodí Nílu, ale ani polovice úvodí Konga. Dunaj má úvodí více než třikrát menší než Níl a menší než na př. Garip. Úvodí Zambezi a Volhy budou sobě asi podobna; co do úvodí naše Labe jest menší než Gambia nebo Drá.

 

{{Prostrkaně|Menší řeky do Atlantského moře padající}} počínají v Marokku velkou Ued el Kebir (60 ''km''), Ued Lukkus 100 ''km'' dlouhá, 100 ''m'' široká v plíšti, 5½ ''m'' hluboká v ústí, pak větší Sebu, z jara 200 ''m'' šir., 3 m hlub. (60.000 ''km''m² úvodí), Umer-Rebia (380 ''km''), 150 až 200 ''m'' šir., jenž má stálou vodu; z Atlasu vysokého Tensyft 250 ''km'' dl., 50–80 ''m'' šir., Ued Sus 320 ''km'', v létě 4–10 ''m'' šir., 0,3 až 1 m hlub., z jara 300–400 ''m'' šir., Ued Nun v létě již vysychající, Šipka, Sebka el Hamra (již v Sahaře). Pak nastupují Senegal a Gambia; jihových. od nich leží v Guinei velký počet menších řek (z ⅔ jen 150 ''km'' dl.), z nichž 32 větší, severně od ostr. Šerboro se širokou zátokou, jižně více s límany, které někdy až 2500 ''km²'' velké a 2 do 10–12 ''m'' hluboké. Jsou to zejm. Casamance (100 ''km''), splavná u Buby, kam dochází příliv, 309–400 ''m'' š.; Rio Grande, Cassini (200 ''m'' šir.), Compony, Nuněz, Pango (310km dl.),Nekulo (320 ''km''), Kolantosy, Scarcies malý, Rokelle, Komansanku, Sewe (800 ''m'' šir. ústí, 2–3 ½ ''m'' hl.), Paul (400 ''km'' dl.), Cestos, Cavley, Assini (líman Ahy), Temdo (s límanem), Ankoba, Pra; – největší Volta (500 ''km'', s límanem, do něhož padají i řeky Fošie a Emvu). Kamašar (líman Athuanga), Wehmi a Ogun (líman Thorai). Potom následuje Nigir. Vých. řadí se Old Calabar, Lo, Mago (550 ''km'' dl., 300 ''km'' splavný), Mungo, ř. Kamerún, Lungasi (90–187 ''m''), Edea, Eyo č. Benito, Muni (140 ''km'') a Gabún, vlastně ústí, zátoka 67 ''km'' dl., 3 až 18 ''km'' široké menších řek, z nichž Como a Rembu jsou největší. Mezi Ogové a {{Prostrkaně|Kongem}} je hlavní ř. Kuilu (330 ''km'' dl., ústí 560 ''m'' šir.), pro prahy u Gotu a Ruminy není splavná, ani v dolním běhu; menší Čiloango. Jižně mezi Kongem a Kvanzou tekou Lelundo, Brize (Ambrizette 350 ''km'' dl.) s vodopádem 46 ''m'' (Arthinstonským), Loše, Bambe, Honzo (180 ''km''), Lifusse, Dande Bengo v horním běhu 12 až 15 ''m'', v dolním 300–600 ''m'' široká. Mezi Luanzou a Kunenem tekou 160–300 ''km'' dl. Conga, Kuwo, Egypto, Catumbella, Coporoso, Canenjumla a Coroca. Jižně od Kunene není stálé povrchní vody; Kuizib míval před 12 až 20 léty ještě někdy pruh vody až do zátoky Velrybí, teď úplně v písku se ztrácí. Na mapě máme řadu bystřic: Hoarnsib, Hoarib, Uniab, Huab, Omarun (Evsib), Coachaab, (Swaop) 360 ''km'' dl., vých. Keisib a Cautab. Mezi řekou Garipem a Mysem Dobré naděje jsou podobné bystřice jen v zimě vodou naplněné: ř. Olifant 50–120 ''m'' široká, pak řeka Bergriver. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

 

Zeměpisná poloha '''A'''-y jest taková, že největší čásť této pevniny, totiž asi 4/5, leží mezi obratníky a jenom nejsev. i nejjiž. výběžky její sahají do pasu subtropického Nepatrné rozčlenění '''A'''-y, nedostatek zálivův a poloostrovů, značné zvýšení půdy podél břehů, zvláště na straně vých., kde se vypíná souvislé pásmo vysokých hor, jest příčinou, že moře zde neúčinkuje příliš mnoho na podnebí. Jenom na jihu, kde se pevnina značně súžuje, zabraňují vlhké proudy okeánské vzniku velikých veder a přílišnému rozšíření se pouště Kalahari, a studený proud mořský snižuje teplotu od rovníku na jih podél celého pobřeží západního. Celkem podnebí '''A'''-y při velké rozloze pevniny, zvláště pak při rozšíření jtejím na severu od rovníku a při nepatrném rozčlenění má ráz {{Prostrkaně|tropického podnebí kontinentálního}}. '''A'''. jest v pravém slova smyslu pevninou tropickou s vedry a pravidelnými větry »passáty«, kteréžto sahají za oba kruhy obratníkové až k 30° sev. a jižní šířky, ovládajíce téměř celou pevninu. Následkem veliké pravidelnosti proudů vzduchových má '''A'''. mimo nejsev. a nejjižnější čásť, kde panují deště zimní, buď tropický déšť, postupující se sluncem od sev. k jihu a naopak, aneb jest v některých končinách zcela bez deště.

 

Podnebí {{Prostrkaně|sev}}. {{Prostrkaně|subtropické}} '''A'''-y mezi Saharou a mořem Středoz. liší se od podnebí '''A'''-y tropické hlavně suchým létem a mokrou zimou; kdežto na jihu Sahary pršívá v čas nejvyššího postavení slunce, dostavují se naproti tomu na již. pobřeží moře Středoz. deště tenkráte, když stojí slunce nejníže, v létě pak bývá sucho. Zimní deště v subtrop. '''A'''-ice mají původ svůj v proměnách a v rozdělení tlaku nad mořem i kolem moře Středozemního, jež bývá dobou zimní teplejší než okolní země, a stává se následkem toho, jakož i že se vysoký tlak nad Atlant. okeánem posunuje dále k jihu, sídlem barom. minima, v němž se tvoří rozličné cyklony přinášející déšť zemím v okolí moře Středoz. se nacházejícím. Zimní deště panují na celém sev. pobřeží africkém, jakož i na ostrovech Kanárských, Azorských, a objevují se obyčejně nejhojněji od led. do března. V Dolním Egyptě, kde pršívá od listopadu do února, déšť nesahá daleko na pevninu, neboť kdežto v Alexandrii roční výška obnáší 22 ''cm'', nemá Suez a Káhira ani 5 cm. Dále na západ od Egypta, v Barce, v Tripolsku a Túnisku jest půda vyvýšena s dešti poněkud hojnějšími; Bengází vykazuje 17 ''cm'', Túnis 49 ''cm'' vodních srážek. Túnisko, Alžírsko a Marokkánsko jsou země velmi hornaté, následkem čehož tam panuje mnohem větší rozmanitost v poměrech dešťových než v jednotvárné vých. části sev. '''A'''-y. Alžírsko lze rozděliti na tři pásy dešťové, z nichž v prvním, t. j. v pásu pobřežním, spadá asi 70, ve druhém, tak zv. »Tellu«, 57, ve třetím, t. j. na vysočinách a v Sahaře alžírské, 31 ''cm'' vody dešťové. Také v Marokku lze ustanoviti roční výšku srážek vodních na pobřeží na 70 a na vysočinách uvnitř země na 30 ''cm''. Za jižní hranici zimních dešťů subtropických lze pokládati čáru, která se táhne celkem podél 30° s. š. a jež vybočuje nejdále na jih ve Vádí Drá k 25° s. š. a nejdále na sever naproti Malé Syrtě asi ke 33° s. š. Na záp. straně spadá na pokraji pouště asi v Biskře 20, na vých. straně, jižně od Barky, 10 ''cm'' deště; v Tuátu není již pravidelného deště, rovněž v Gadamesu, ve Vargle a Gardáji. Na jihu Středoz. moře oře se pluhem potud, pokud sahají zimní deště. Tyto bývají jenom krátké a prudké lijáky, jejichž voda nevniká hluboko do země, nýbrž rychle odtéká aneb se vypařuje, tak že tam vzdělávání půdy a pěstování obilí závisí na umělém zavodňování země, bez kterého nemohou býti zvláště oasy saharské, ale i tam, kde jsou hojné deště zimní, nemůže prospívati zemědělství bez soustavného zadržování a rozvádění vody. V celé severní '''A'''-ice mimo Níl, Medžerdu, Sebu a Umer-Rebíi všechny řeky jsou periodické, které v létě téměř úplně vysychají. Sucho jest charakteristickou známkou subtrop. '''A'''-y. V Alexandrii trvá sucho téměř po 8, v Tripolsku 7, na pobřeží alžírském a marockém 5–7 měsíců; i v době deště udržuje se obloha po delší dobu jasná než pod mrakem, neboť deště bývají krátké lijáky obmezující se na dosti malý počet dní; jestiť na př. i v době deště v Mogadoru teprve den třetí, v Alexandrii den čtvrtý deštivým; trvalého špatného počasí v sev. '''A'''-ice nebývá. Jasná obloha jeví značný účinek na oteplování a ochlazování půdy zemské a tím též na teplotu vzduchu; v severových. subtrop. '''A'''-ice při větší délce dne a při jasnější obloze dosahují vedra mnohdy vyššího stupně než na blízku rovníku. V Káhiře bylo prům. maximum tepl. vyšetřeno na 40°, též v Alžírsku dosahuje největší teplota výše 40° na pobřeží, 50° v Sahaře. Naproti tomu dostavuje se za jasných nocí zimních někdy mráz nejen ve vyšších polohách, ale i na samém břehu mořském. Celkem však panuje tam mírná a teplá zima s prostř. teplotou v lednu 5–12°, jelikož se vzduch otepluje s moře Středoz., jehož voda bývá v zimě o několik stupňů teplejší než země okolní. Teplá zima působí, že tam rostou stromy a křoviny, které nesnesou tuhých mrazů, ale vydrží sucha a horka letní. Hlavní plodinou obilní jest pšenice, která roste v době zimní; má-li dostatek vláhy, roste pšenice při teplotě poměrně nízké, kdežto kukuřice vyžaduje vláhy při teplotě vysoké a proto se tam hrubě nedaří, že jest léto suché; doba setí začíná příchodem deště, žeň nastává v Barce 10., v Alžírsku 15. května. Rostlinstvu jest zde léto dobou odpočinku a klidu, v létě bývá země vyprahlá a pustá; prům. teplota dosahuje v letních měsících 23–28°. Průměrná teplota roční jest na rozličných místech rozdílna; jest celkem větší (o 1–2°) na vých. než na záp.; tak vykazuje Alexandrie 20,5°, Káhira 21,7°, Tripolis 20,7, Alžírsko na pobřeží 18,1°, Mogador 19,7°, Madeira 18,8°. Z literatury viz: Hann, Handbuch der Klimatologie (Stuttgart 1883); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). Fr Augustin, O klimatických poměrech v '''A'''-ice (Zeměp. Sborn. 1886). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

 

'''A'''. není botanickou říší jednotnou ani v tom smysle jako Australie, ať nedíme jako Amerika. Severní čásť je až po Saharu zaujata květenou středomořskou. Není sice již pravda, co Viviani před více než půlstoletím tvrdil, že totiž v severní '''A'''-ice nic se nenalézá, co by nenáleželo jižní Evropě; ale podobnost květeny berberské s lusitanskou jest tak velká, že ji neruší jednotlivé úkazy a endemické byliny (zejména vyšších rovin Atlasu). Saharské bylinstvo jest velmi podobné bylinstvu pouští západoasijských, s nímž sdílí ráz sucha i solimilných, pustinných bylin vůbec. Střední '''A'''. má bylinstvo svoje, bohužel nedostatečně známé. Jediné dílo od Olivera o ní počaté (dosud 3 díly do Ebenaceí) má 3409 druhův a ukazovalo by asi na 8–9000 bylin (fanerogamů) jako Evropa i Australie. Jest rozhodně chudší než americká (z Brasilie známe již přes 15.000 dr. fanerogamů, 11.273 Fl. Brasil. neukončená, nebo i mexická má u Hemsleye přes 10.000, Indie u Hookera 15.000 dr., hollandská Indie již u Miquela přes 9000, Asa Gray ze Spojených Obcí 10–12.000).

 

O původu květeny africké nelze se dosud pronášeti, poněvadž není skoro zkamenělin (leda triasových z Kapska). Zdá se býti prastará podlé Cycadeí (''Encefalartos septentrionalis''), konifer (''Widdringtonie'', na Mysu a Madagaskaru), ''Callitris'' (Atlas) atd. Dříve snad souvisela s evropskou přes Španěly a Maltu, ale souvislost s indickou, o které se mnoho psávalo, nelze nijak odůvodniti přes jednotlivé úkazy, na př. ''Nepenthes'' na ostr. Seychellových. Antarktické formy po celé '''A'''-ice střední sem tam se vyskytují a jdou níže než severní formy horní. Záhady ty musí teprve budoucnost rozlušťovati. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

 

 

Africká zvířena náleží do oblasti {{Prostrkaně|fauny aethiopské}}, kterážto se člení dle rozvrhu Sclaterova ve faunu '''A'''-y tropické, jižní a mírné; dále sem náleží fauna madagaskarská s okolními ostrovy a tropické Arabie. Celkem africká zvířena patří k nejbohatším a nejstarším na světě, neboť zde jí nestihla katastrofa podobná, jako ledová doba na severu. Nicméně dnes není jednotnou, neboť sever (po Saharu) rovná se středomořské Evropě a Asii. Za to není zde zvířeny antarktické. Celé území jižně od Sahary jest jednotné a rozdíly mezi východem a západem jsou nepatrné. Největší podobu jeví '''A'''. s Indií, menší s Amerikou jižní a Madagaskarem, který jest velmi samostatným. S Evropou spojuje '''A'''-u především stěhování se ptáků z Evropy, které pochází z doby třetihorní, než ledová doba zatlačila ptactvo severoevropské k jihu, odkudž se ročně na léto vrací. Ostrovy africké jsou velmi schudlé, ale podobny celině, a k nim druží se i Sokotora. Nejvíce vyniká '''A'''. množstvím velikých ssavců, tak se připisuje '''A'''-ice i ráz jaksi massivní, pak nedostatkem ssavců vodomilných (pro panující sucho) a konečně i některými formami archaickými (ganoidy, pštrosy). Sclater učinil z '''A'''-y s Arabií zvláštní oblasť zeměpisného rozšíření živočišstva (aethiopskou), v čemž jej mnozí následují. O přidělení ostrovů Kanarských a Madeiry jest spor, Azory jsou přírodnicky evropské. Bohužel schází ještě látka k dějinám zvířeny africké, neboť kromě několika zkamenělin na Mysu, v Alžírsku a v Egyptě nejsou nám zkameněliny dosud známy. Teprve až nabudeme obsáhlejšího materiálu, bude možno souditi o domněnce někdejšího spojení '''A'''-y s Indií přes Madagaskar, čili o domnělé jakési pevnině (lépe souostroví), {{Prostrkaně|Lemurie}} zvané. Neméně však nápadno, že záp. '''A'''. má mnoho s Amerikou společného, ne však jižní. {{Prostrkaně|Ssavci}} nemají jednotného rozšíření, každá čeleď má své, někdy zcela rozdílné i dle čeledí a dle rodů. Z mořských má '''A'''. manaty sladkovodní (''Manatus senegalensis'') v řekách západu (Nigiru, Senegalu); vaknatí a ptakořitní ssavci scházejí. '''A'''. má ještě největší zbytky někdy tak četného a mohutného řádu mnohokopytnatých, jenž v ostatním světě značně zřídnul. Tak z velkého počtu slonův a hrochův atd. předpotopních zbylo oběma po jediném zástupci, nosorožci 3 ze 6, Hyrax 1, prasata 3 ze 6 druhů (2 tropické, Giebel). Jest to polovice všech druhů na světě (17 u Giebla). Poměr ten za staré doby asi býval všude; Salvador má na př. ze 70 fossilních ssavců Španělska 26 mnohokopytnatých. Sloni fossilní v Tangeru, Gibraltaru a Maltě ukazují staré spojení na severu, bývaliť snad ještě za Římanů sloni v Berbersku divocí.

{{Prostrkaně|Ryby}} africké jsou málo četné. Dambeck dává celé '''A'''-ice 441 dr., a není asi více známo než 500 dr. (Günther má 255 sladkovodních, Dambeck 283, 158 stěhovavých z moře do řek). ''l'' moře okolní jsou chudá, nejbohatší východ (Rudé moře 484 Klunzinger, Zanzibar 428 Playfair, Mauritius 471 Blecker), nejchudší sever (Alžírsko 239) a západ (Duméril 185); i Mys má 169 u Bleckera, 156 u Castelnaua, východ u Deckena 95, jih sladkovodních jen 31 (Dam. beck). Alžírsko (22) má ještě pstruha (''Salar macrostigma'') v potocích horních Kabylie, ''Gasterosteus, Syngnathus'' alg., ''Cristiceps, Blennius, Gobius'' (středomořské), ale Sahará již řídké tropické formy ''Clarias'' (sumec Nílu), ''Chromis'' (v teplicích), Cyprinodonty, tak že asi zbyly ze staršího moře. Nejbohatší řekou jest Níl (105 dr. u Dambecka), mající ráz skoro čistě tropický: 11 Mormyrid (rodina to zvláštní trop. '''A'''-y), 28 Silurid, 15 Cyprinid, 14 Characin, 2 Ganoidy. Na severu jest sice něco středomořských ryb (úhoři, ''Clupea finta''), na jihu čistě tropické. Senegal chudší, jest bohatý na ryby mořské (92 dr., z nichž 56 čistě sladkovodních); chudší také Nigir (27), Gabún (10), i Zambezi (49). Ale jez. Ngami má tropické Chromidy a Characiny, Mys Labyrinthické (''Spirobranchus''), tak že jednota '''A'''-y jest patrná. Nejbohatší rodiny (u Günthera) jsou Siluridy (61), Cyprinidy (52), Mormyridy (51), Characiny (35), Chromidy (29) (společně obě poslední s trop. Amerikou), Cyprinodontidy (8, americkostředomořské), Labyrinthici (5 indických), Mastacembelidy (3 též), Ganoidy (3), Notopteridy (2 indické), 2 Kneriidy a ''Pantodon'' (1) endemické, ''Osteoglossum, Ophiocephalus'' 1 (ind.), 1 ''Lates'' (palaeotrop.) – nepočítajíc stěhovavé mořské. Celkem tedy fauna africká obsahuje značný počet endemických čeledí. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

 

<small>(Viz přílohu)</small>

 

Počet obyvatelstva různě se udává (150 až přes 200 millionův). Hustota jeho je nestejná; nejjiž. čásť a Sahará mají obyvatelstvo velmi řídké, severní a severových. '''A'''. mají četnější, střední '''A'''. nejčetnější obyvatelstvo. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

 

 

Africké jazyky jsou dosud málo známy. Teprve v době nejnovější přibývá o nich zpráv přičiněním missionářův a cestovatelův, tak že jazykozpyt již se pokoušeti může o jejich klassifikaci a vylíčiti obraz jejich aspoň v hlavních obrysech. Jazyky nelze ovšem odděliti od národů jimi mluvících, tak že přehled národů afrických vlastně i vyčtení jazykův obsahuje. Jazyky {{Prostrkaně|Hottentotův}} a {{Prostrkaně|Křovákův}} mají týž zvukový ráz, jenž označen je hláskami mlaskavými a náklonností k nosovkám a hrdelnicím; příbuzny však spolu nejsou. Slovných kategorií neznají, formálným živlem jsou přípony, jež jsou tytéž pro jména, zájmena i slovesa; na př. ''ti-ta'' já, ''au-ta'' muž (já), ''mata'' dávám, //''eč-b'' on, ''au-b'' muž (on), ''ma-b'' dává, ''ma-bi-b'' dává jemu. Jazyky {{Prostrkaně|bantuské}} jsou vzorem jazykův agglutinujících s předponami. Při ohromném prostranství, jaké zaujímají národové bantuští od nejjižnější '''A'''-y až daleko nad rovník, není divu, že jazyky jejich jsou dialekticky rozdílné. Zvukový dojem jižních nářečí je mužnější než severních, v nichž převládají samohlásky jako v jiných nářečích černošských. Vynikají též svou intonací, v čemž shodují se s jazyky {{Prostrkaně|ostatních černochův}}. Tyto jsou velmi blahozvučné, význačny jsou v nich hlásky nosové.

Dělí se ovšem na několik skupin, a sice jsou si příbuzna předně nářečí Ibův a Nupův, pak nářečí Evův, Odžův, Jorabův a Efikův, dále nářečí Bulomův a Temnův, jež dohromady činí skupinu jazykův {{Prostrkaně|hornoguinejských}}. Jsou to jazyky namnoze bez formy, v nichž slovosled a částice značný mají úkol. Kde jsou náběhy k formě, tam objevují se předpony, tak že systém těchto jazykův je na polo provedený systém bantuský. Pozoruhodna je u některých z nich soustava dvacetinná. Jazyky Jolofů, Mandingů, Sonrhaiův a ostatních černochů {{Prostrkaně|sudánských}} mají formální ráz jiný. S předponami střídají se přípony (čím dále k východu, tím hojněji), náběhy k formě jsou hojnější. Některé z nich děkují ovšem dokonalost svou vlivům jaz. hámitských (zvláště hausaština). Jazyky národů bělejších v Súdánu jsou vyvinutější. Jazyk {{Prostrkaně|Fulbů}} je velmi pozoruhodný svými změnami souhlásek v násloví k označení čísla (u jmen i u sloves). Jinak je jazykem agglutinujícím (s příponami), podobně jako jazyky Núbův, Sandehův, Barrův, Masaiův (oigobština). Jazyky bližší jaz. bantuským hojněji vykazují předpony, vzdálenější jazyky jen přípony. Některé z nich jsou význačny tím, že rozeznávají inklusivní a exklusivní duál a plurál u zájmen (fulština, kunamština). Pozoruhodna je též objektivná konjugace a possessivní přípony, což obojí znají též jazyky súdánských černochův a také jazyky {{Prostrkaně|hámitské}}. Tyto jsou též jazyky agglutinující, ale formálně dosti vyvinuté. Dělí se na tři skupiny: 1.&nbsp;{{Prostrkaně|egyptštinu}} a jazyk {{Prostrkaně|koptický}}, 2.&nbsp;t-{{Prostrkaně|amášek}}, 3.&nbsp;jazyky {{Prostrkaně|Bedžův}}, {{Prostrkaně|Sahův}}, {{Prostrkaně|Agauův}}, {{Prostrkaně|Somalův}}, {{Prostrkaně|Gallův}} atd. S obrazem, jaký nám poskytují jazyky severoafrické vůbec, shodují se i jazyky hámitské; západní t-amášek má převahou předpony, egyptština a jaz. koptický přípony, jež jazyky bližší jaz. bantuským střídají s předponami. Ze jazyky hámitské jsou příbuzny se semitskými, je dávno známo. Semitské jaz. jsou v '''A'''-ice zastoupeny {{Prostrkaně|arabštinou}}, jejíž vliv na severu pevniny i na vých. pobřeží je rozhodující, a pak ode dávna zdomácnělými nářečími {{Prostrkaně|habešskými}} (geez, tigré, amhára, harrárí), jimiž mluví vrstvy vyšší. Konečně sluší připomenouti, že na Madagaskaru, mimo nepatrné kmeny bantuské, mluví se nářečím {{Prostrkaně|malajským}} (malagasí). Ze též evropské jazyky slýchati lze v '''A'''-ice, rozumí se samo. Ze všech zdomácnělých jazykův afr. pevniny jen semitské a hámitské vykázati se mohou starší, větší a důležitější literaturou. V ostatních napsány jsou nejvíce překlady z bible a katechismy od missionářův, tu a tam též sbírky pohádek. Souborné spisy o jaz. afr. vydali: Bleek. Fr. Müller, R. Lepsius, Cust a&nbsp;j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

 

 

Všeobecný obraz vzdělanosti africké upraven jest hlavně {{Prostrkaně|poměry náboženskými}}. Od doby prvních chálífů missionáři islámští s úsilím daleko větším než křesťanští šířili učení Muhammedovo po severní a severovýchodní '''A'''-ice. Učení toto také mravům, obyčejům i názorům Afričanův lépe se hodí než křesťanské a jemu připadá hlavní kulturní úkol na černé pevnině. Ovšem jako s křesťanstvím se děje, tak i s islámem: přemnoho názorů a obyčejů pohanských po předcích zděděných zachovává se i po přijetí nové víry, která v základech svých jim rozhodně odporuje, ale odpory tyto v mysli a srdci černochů snadno se vyrovnávají. Islám většiny afrických národů není čisté učení prorokovo, jeho nejpůsobivější šiřitelé jsou černoši, kteří dbají více o vnější formu než o vnitřní přesvědčení. Nicméně kulturně působil mocně; stvořil pevnější státní celky v severní '''A'''-ice, vyvolal vyšší vzdělání a zušlechtil mravy svých věřících. V Egyptě a Mauretanii hlavně jeho vlivem kvetly až do konce středověku vědy a umění.

{{Prostrkaně|Zbraní}} domácí (viz vyobr. č. 93.) je hlavně kopí, jímž hází se i bodá. K rázu i házení užívá se též různých kyjů, jichž dobře umějí užívati. Též sekera koná jim značné služby. Velmi oblíbeny jsou nástroje řezací, všeliké meče. dýky i nože a mimo to mají všichni kmenové své zvláštní zbraně národní. Luk a šípy, kteréž se jedem napouštějí, nalézáme ve středním Súdánu, v krajích horního Nílu, u Somálů, u Sábů, Koranů a kmenů jim příbuzných, u Ašantův a&nbsp;j. Šípy mají různou podobu a nosívají se v toulci, ale i ve vlasech. K ochraně slouží kožené štíty z pravidla dosti umělé; někde (na př. u Gallů) jsou malé, jinde (na př. u Masaiů, u Kafrů) dosti veliké. Pancéřů užívají v Súdánu, Musgové mají kožené, v súdánských státech však z plechových šupin, jichž užívají jezdci, kteří též koně podobně chrání. Pancéřové košile bývají výrobkem perským. V končinách, kde zavládl vliv evropský, vytlačuje zbraň střelná znenáhla zbraně domácí. Ještě dnes vyrábí na př. Lutich pro Guinei ručnice starobylé (křesavé a luntové). Vojenství bylo již u starých Egypťanů značně vyvinuto a dosud vidíme u mnoha kmenů Gallův, Masaiův, Zulův řádnou vojenskou kázeň a určitý způsob boje. V celku však lze říci, že Afričan je dobrý voják, ale vojenství je neuměle zařízeno. Boje vedou se bez pořádku a netrvají dlouho; jsou však kruté a běda poraženému nepříteli. Údy raněných jsou vítězům trofejemi (na př. u Gallů), země se zpustoší, pozůstalí nepřátelé stanou se otroky. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

 

 

Čím více mizí záhadnost »temné pevniny«, tím čileji vzmáhá se i obchodní styk světa civilisovaného s '''A'''-ou. Dosud sice-podnikavosti obchodní bojovati jest s mnohými překážkami: s nedostatečností výhodné kommunikace v neschůdných horách a nekonečných pouštích, neúrodností a nezdravotou šírých krajů, surovostí obyvatelstva, s úklady a houževnatým odporem kmenů hlavně arabských, tuárických a&nbsp;j., žárlivě střehoucích svou výhradu u výnosném obchodě vnitroafrickém; ale odvážná podnikavost cestovatelů, horlivost missionářův a šíření osad evropských čím dále tím více razí cestu obchodu s cizinou, jenž ovšem vzhledem k nesmírnému bohatství pevniny jest dosud dosti nepatrný a obmezen na úzký pruh pobřeží; jen v Alžíru, Egyptě, státech jižní '''A'''-y, při Kongu a v Senegambii zasahuje hlouběji do země. Všude na pobřeží usadili se podnikatelé evropští, hlavně angličtí, a domácí obyvatelstvo jest jim prostředníkem dalšího styku obchodního s kraji zadnějšími. Jest to velkou většinou obchod na výměnu, ovšem nikoli v zemích pokročilých, jako v Alžíru, Egyptě, osadách jihoafrických a&nbsp;j. Také v egyptském Súdánu a Habeši nalézáme peníze, a to španělské piastry a tolary teresianské, v Timbuktu mají zlatý peníz ''kantar'' (= 4&nbsp;zl.), na Madagaskaru platí franky a italské liry, ale jinak v obchodě místo peněz užívá se rozmanitých předmětů v různých končinách velmi nestejně ceněných; jsou to zejména: zlatý prach (''tibar''), kovové tyče, železné lopaty, solné desky, místo drobných mincí skleněné perly, drát, plátěné čtverce, pruhy bavlněné, zvláště pak lasturky kauri zvané (''Cyprea moneta''), jichž se ohromné množství z Indického okeánu sem dováží a kterých někde 2500, jinde jen 500 jde na náš zlatý. Větší částku v Súdánu representuje otrok nebo vůl.

{{Prostrkaně|Kommunikace}} jest dosud chuda. Především trpí nedostatkem splavných řek; mnohé zvláště v létě mají málo vody, v jiných mohutných tocích plavbě překážejí peřeje, slapy a vodopády. U větším rozměru provozuje se paroplavba pouze na Nílu (až k Assuanu), v novější době vzmáhá se též na Kongu, Nigiru a Senegalu. Železných drah afrických bylo r. 1885: v Alžíru 1818&nbsp;''km'', v Tunisu 416&nbsp;''km'', v Egyptě 1532&nbsp;''km'', v Kapské osadě 2854&nbsp;''km'', v Natalu 187&nbsp;''km'', v Senegambii 526&nbsp;''km'', na ostrovech Mauritiu 148&nbsp;''km'' a na Réunionu 125&nbsp;''km'', úhrnem 7600&nbsp;''km''. Telegrafních čar měly: Egypt 9373&nbsp;''km'' (1882), Alžír 6783&nbsp;''km'' (1882), Tunis 2999&nbsp;''km'' (1885), Angola 351&nbsp;''km'' (1886), Kapská osada 6926&nbsp;''km'' (1886), Mozambik 85&nbsp;''km'' (1886), Oraň 741&nbsp;''km'' (1884) a Transvaal 175&nbsp;''km'' (1882). ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

 

==Politické rozdělení a statistika.==

 

[[File:Ottův slovník naučný - Afrika-politický přehled.jpg|thumb|<div style="text-align:center">AFRIKA: POLITICKÝ SYSTÉM.</div>]]

Z ostrovů okeánu Indického největší jest {{Prostrkaně|Madagaskar}} (591.964&nbsp;''km²'' s 3&nbsp;mill. obyv.), jenž dle smlouvy tamatavské ze dne 17.&nbsp;pros. 1886 pojat pod ochranu republiky francouzské. Táž jej zastupuje ve všech věcech zahraničných, vnitřní správa zůstavena královně Ranavale Manjace (od r. 1882) v hl. m. Antananarivě, kde sídlí též resident francouzský. – Francii náležejí zde ještě tyto ostrovy: {{Prostrkaně|Réunion}} (Bourbon) s 179.639 obyv. (1885) na 2512&nbsp;''km²'' a guvernérem v St.-Denisu, {{Prostrkaně|Komory}} s 64.900 obyv. (1883) na 1972&nbsp;''km²'', {{Prostrkaně|Nosi}}-{{Prostrkaně|Bé}} při sev.-záp. pobřeží Madagaskaru s 11.299 obyv. (1885) na 293&nbsp;''km²'' a {{Prostrkaně|St}}. {{Prostrkaně|Marie de Madagascar}} č. Nosi-Ibrahim, se 7634 obyv. (1885) na 165&nbsp;''km²''. – Britské ostrovy v těchto končinách jsou: korunní osada {{Prostrkaně|Mauritius}} (Isle de France) s hl. m. Port Louis, 370.766 obyv. (1884) na 2655&nbsp;''km²'' a guvernérem, jehož správě podřízeny jsou ostrůvky {{Prostrkaně|Rodriguez}}, {{Prostrkaně|Sv}}. {{Prostrkaně|Pavel}}, {{Prostrkaně|Nový Amsterodam}} a souostroví {{Prostrkaně|Amiranty}} a {{Prostrkaně|Seychelly}}. Konečně též ostrov {{Prostrkaně|Sokotora}} se 4000, dle jiných 10.000 obyv. na 3549&nbsp;''km²'' přijal britský protektorát. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

 

==Výzkumy africké.==

 

Výzkumy africké lze přirozeně děliti na 3&nbsp;periody: I. sahá od dob nejstarších až do konce starověku, II. až do r. 1788, III. jde od r. 1788 až po naše dni.