Ottův slovník naučný/Glebae adscripti
Ottův slovník naučný | ||
Gleba | Glebae adscripti | Głębce |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Glebae adscripti |
Autor: | Karel Kadlec |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 183. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Glebae adscripti (ku hroudě připsaní), adscripticii, nazývali se za pozdějšího římského císařství rolníci, kteří zaujímali střední postavení mezi svobodným obyvatelstvem a otroky. Název obdrželi odtud, že i se svými potomky trvale byli spojeni s pozemky jim přidělenými, za jejichž užívání odváděti musili svému pánu roční pachtovné (canon). Ve středověku oživl název g. a. a užívalo se ho v celé Evropě, kde vládla latina. Jmenováni tak byli lidé nesvobodní nejrůznějšího zaměstnání, nejen rolníci, nýbrž i různí řemeslníci a služebníci. Půda udělována jim byla pod podmínkou plnění jistých osobních služeb a se závazkem jí neopouštěti. Zváni byli též obnoxii, obnoxii ad servitia, servi glebae, ba i servi a j., v jazycích domácích pak »připsaní«, »nevolní« a pod.; polsky se na př. překládalo slovo g. a tus przytwierdzony, przypisany, rusky prikrěplennyj, krěpostnyj (připoutaný). Kdo samovolně půdu opustil, mohl býti od pána stíhán. Viz Nevolnictví. -dlc.