Krátká příručka hornolužické srbštiny/Kde domov můj?

Údaje o textu
Titulek: Hlásky — Zynki
Autor: Josef Páta, autoři hymny a jejího překladu jsou Josef Kajetán Tyl a Jan Arnošt Smoler
Zdroj: PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1920
Licence: PD old 70

Pro poznání rozdílu mezi horní lužičtinou a češtinou uvedu naši národní hymnu „Kde domov můj?“ a její lužickou úpravu od J. A. Smoleŕa (ze 3. vyd. Fiedleŕova-Rječkova Towaŕšneho spěwniku 1915, str. 12—13) :

1. 1.

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se z jara květ,
zemský ráj to na pohled.
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj!

Hdźe statok mój,
hdźe statok mój?
Woda šuči po dolinach,[1]
lěsy šumja po skalinach,
kwětki kćeja tu a tam,
luboznosć, hdźež pohladam[2].
A to je ta rjana zemja,
zemja serbska, statok mój!

2. 2.

Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar:
to je Čechů slavné plémě
mezi Čechy domov můj!

Hdźe statok mój,
hdźe statok mój ?
Wěš-li w kraju bohumiłym
duše čerstwe w ćěle čiłym,
mysle jasne, dźěławosć,
pobožnosć a wjesełosć[3];
to je Serbow hodny narod,
mjez Serbami statok mój!


  1. po údolích, po dolinách
  2. volně upraveno: kvítky kvetou tu i tam, krása, kam pohlédnu
  3. mysli jasné, pracovitost, pobožnost a veselost