Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/Jak živých vod jelen žádá
Kancionál český/Písně na Některé Žalmy | ||
Zlost urputná bezbožného | Jak živých vod jelen žádá | Bože můj spravedlivý soudce |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jak živých vod jelen žádá (Ž 42) |
Autor: | neuveden |
Krátký popis: | přebásněný a zhudebněný biblický žalm |
Zdroj: | Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu |
Vydáno: | Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání |
Licence: | ![]() |
Překlad: | neuveden |
Licence překlad: | ![]() |
Index stran | |
![]() |
![divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"}
finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"}
\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
\new MensuralVoice = "discant" \relative g' {
\override NoteHead #'style = #'petrucci
\clef "petrucci-c1"
\autoBeamOff
\key g \major
\time 2/2
\repeat volta 2 {
g1 a2 b1 a2 g fis e1 d \divisio
g a2 b1 ces2 b1 a g \divisio
}
b b2 d1 c2 b a b1 \divisio
d d2 e1 d2 c b a1 \divisio
b d2 c1 b2 g a b1 g \divisio
b b2 c1 b2 a g1 fis2 g\breve^\fermata \finalis
}
\new Lyrics \lyricsto "discant" {
Jak ži -- vých vod je -- len žá -- dá
v_ná -- ram -- ném u -- na -- ve -- ní,
Du -- še má v_lká -- ní tru -- chlém
tou -- ží po Bo -- hu ži -- vém;
ach! sků -- ro -- liž se u -- ká -- ži
před je -- ho ve -- leb -- nou tvá -- ří?
}
\new Lyrics \lyricsto "discant" {
tak tě můj Bo -- že též střá -- dá
du -- še má v_svém trá -- pe -- ní.
}
>>
}
\layout {indent = 0}](http://upload.wikimedia.org/score/9/5/95q8a3n3ib690erb1watbzoivi1xaun/95q8a3n3.png)
Jak živých vod jelen žádá
v náramném unavení,
tak tě můj Bože též střádá
duše má v svém trápení.
Duše má v lkání truchlém
touží po Bohu živém;
ach! skůroliž se ukáži
před jeho velebnou tváří?
Slzami se dnem i nocí
tak jako chlebem krmím.
Bezbožných rouhavé řeči:
„Kdež jest tvůj Bůh?“ když slyším,
v tom jsa tvých služeb zbaven,
k nimž bych kráčel každý den
mnohých houffů s veselostí,
náramnou svadnu žalostí.
Proč tak bez oblevování
duše má vždy se rmoutíš?
Měj celé v Bohu douffání,
žeť mu ještě což uzříš,
z přehojného spasení
srdečné vzdám chválení;
jen mi můj Bože spomáhej,
tesklímť příliš, neodkládej.
Na těť míle vždy zpomínám
v za-Jordanských krajinách;
z hory Mitsar tebe vzývám
v Hermonských zde pustinách.
Neb silné tvé vichřice
jedna za druhou prudce,
též i tvých trub hrozná znění
každý den mi smutný činí.
Všecka tvá brž vlnobití
tak se na mne svalila,
násilná tvých vod všech dutí
byť mne v náhle shltila;
ale však tvé milosti
udělíš mi v hojnosti,
abych dnem i nocí zpíval
tě vroucím srdcem i vzýval.
Tuť pak dím k Bohu své skále:
„Proč na mne zapomínáš?
Proč pyšných tyranstvím stále
zármutků mi přidáváš?“
Sama jich utrhání
vnitř mne v mých kostech raní:
„V němž doufáš, kdež jest Bůh tvůj ten?“
když to slejchám na každý den.
Proč tak bez oblevování
duše má vždy se rmoutíš?
Měj celé v Bohu douffání,
žeť mu ještě což uzříš;
z přehojného spasení
srdečné vzdám chválení
maje vždy sobě přítomnou
tvář jeho milosti plnou.