Žalmy Davidovy/Žalm 41
Žalmy Davidovy František Šebesta | ||
Žalm 40 | Žalm 41 | Žalm 42 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žalm 41 |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu |
Licence: | PD anon 70 |
Překlad: | František Šebesta |
Licence překlad: | PD old 70 |
Index stran | |
O blažen ten, jenž z srdce přímého
Vždy soudí chudého;
Když přijdou na něj dnové žalosti,
Bůh jej z nich vyprostí.
Pán sám jsa strážce jeho bedlivý,
Jej v smutku obživí;
Vždy blažen jest a před zlých bouřením
Jest Pán mu zastřením.
2. Pán na ložci ho zmocní ve mdlobě,
Když lká v své chudobě,
A v nemoci vše jeho ležení
Mu v zdraví promění.
Tak, Bože, též se smiluj nade mnou,
A duši uzdrav mou;
Neb jsem se tobě zpurně prohřešil,
Přijď, bys mne potěšil.
3. Aj, nepřátelé moji v zlosti své
Vždy mluví o mně zlé,
Řkouc: Kdy pak umře, kdy již pomine,
S svým jménem zahyne?
A jestliže pak kdo z nich přichází
Mne těšit v nesnázi,
Jen lichotí, lež sbírá potají,
A vyjda, hlásá ji.
☞4. Ti, jenž mne nenávidí bezprávně,
Se radí proti mně,
A sčítajíce na mne hříšnosti,
Řkou s zvláštní libostí:
Aj, pro svůj hřích a díla nepravá
Již pomstu dostává;
A kdyžť se složil, smrti své jda vstříc,
Již nepovstane víc.
5. I ten, s nímž v přátelství jsem obcoval,
Se jemu svěřoval,
Jenž jídal chléb můj, zdvíhá ukrutně
Své paty proti mně.
Ty však své prokaž, Pane, milosti
Mi hojně v rychlosti,
A pozdvihni mne, bych moh’ povstati,
Jich hříchy ztrestati.
6. Jáť znám, že ty mne sobě libuješ,
Sám o mně pečuješ,
Když bráníš, bezbožní by veselí
Své ze mne neměli.
Ty zachováš mne vždy v mé přímosti,
Po zdejší žalosti
Mne před obličejem svým postavíš,
A věčně oslavíš.
7. Pán v důstojnosti své jest veliký,
Chval jej duch všeliký;
Buď požehnán Bůh Izraelský sám,
Onť v lásce všem jest znám;
Jej ctíti po vše věky přísluší
S pokorou nejhlubší:
Rciž každý Amen, Amen chvála, čest,
ať Bohu vzdána jest.